Neviditelný muž recenze

Volné pokračování románu Neviditelný od H. G. Wellse. Na začátu Cazal uvádí, že se Wellsův Griffin choval velmi hloupě a tato kniha bude o tom, jak by to bylo, kdyby schopnost neviditelnosti získal někdo rozumný s propracovaným plánem. Cazalův hrdina Rollon má vše opravdu promyšleno a svého plánu se i celkem drží. Přes všechno co dokáže se kniha, spíš než na společenské a osobní dopady jeho jednání, zaměřuje na romantickou linku a víc než co jiného je to romantická pohádka o hledání štěstí. Nedá se říct, že by se postavy chovaly hloupě, nebo úplně nelogicky, Rollonova zamilovanost je ale mnohem méně zajímavá, než jeho společenský vzestup. Na konci dokoce Cazal uvádí, že z neviditelnosti nemohlo „celkem vyplynouti zvýšené štěstí… Rollon se o tom sám mnohokráte přesvědčil.“ Což je v přímém rozporu k celé knize, protože veškeré štěstí, kterého dosáhl bylo umožněno právě neviditelností. Pominu-li poslední dvě strany, které jsou takto nesmyslné, je Neviditelný muž poměrně zábavný a čtivý, i když až nečekaně pohádkový příběh. Oproti Wellsovu originálu mu ale chybí jakékoliv (pseudo)vědecké vysvětlení či psychologie hlavní postavy. Opravdu tedy nesmíte očekávat vědecko fantastický příběh, ale romantické vyprávění s nadpřírozeným prvkem neviditelnosti (s nímž se ale zachází poměrně volně – hrdina se může stát ne/viditelným během chvilky a bez jakýchkoliv důsledků).... celý text