Pohádky za druhou oponou recenze

Haló, tady Petr, ano, já, co mám strýčka Cyrila a dočkám se, že si vezme za ženu slečnu Žofii, která tak krásně zpívá v operách. Co vám chci? Jen se například zeptat, jestli víte, kdy a jak hořelo Národní divadlo v Praze? Nebo jak se vezly základní kameny Národního divadla z různých krajů do Prahy a který z nich je ten nejdůležitější? Víte vůbec, kde je na střeše Národního divadla socha Apollóna? A kde stojí múzy a kolik jich je a jak se jmenují? Já to neprozradím, ale najdete to v téhle knize. Potkáme se tam, třeba při té příležitosti, kdy jsem se strýčkem v Národním na opeře Honzovo království a taky na opeře Smrt kmotříčka. Užasnete taky, jaká spousta divadel ve světě hořela v tom samém roce jako naše Národní a ještě v dalšim roce. Jako by to byla úplná soutěž v zapalování divadel. No, a až si knihu přečtete, budete vědět, o čem pojednávaji slavné opery naše i světové. POHÁDKY ZA DRUHOU OPONOU jsou volným samostatným pokračováním Pohádek za oponou, které vyšly už ve 4. vydání jako pokus seznámit malé čtenáře s ději slavných oper a baletů a přiblížit jím i celkovou atmosféru děl, v nichž je slovo (případně tančené slovo) spojeno s hudbou v nezapomenutelném zážitku. Navíc je tu dějový základ, v němž se malý Petr dovídá o stavbě i o požáru Národního divadla a v neposlední řadě i o sochách, které divadlo zdobí. Tak vedle záměru estetického je tu i záměr nevtíravě výchovný, v němž se vážnost mísí s humorem dětského pohledu na svět.... celý text