Sebeupalování v Tibetu recenze

Toto je hutná a tragická knížka. Knížka, jejíž autorkou je velká tibetská básnířka Özer, odsouzená čínskými úřady k domácímu vězení v Pekingu. Diktatura se nemýlí: jejím nejnebezpečnějším nepřítelem je svoboda myšlení a vyjadřování. Diktatura je jednotný diskurz za všeobecného mlčení. Jsou však natolik silná svědomí, že je urážky, rány, tábory a dokonce ani výhrůžky smrtí neumlčí. Jsou ženy a muži, kteří nikdy nepřijmou mlčení, k němuž je nutí diktatura. Jsou to vlajkonoši spoutané svobody. Když přestanou být slyšet a jejich hlas utlumí zdi, jež je vězní, rozhodnou se využít jediného prostoru, který jim ještě zbývá, aby mohly zaznít jejich protesty proti potupě, do níž uvrhli jejich lid. Použijí své tělo jako živý papír, na nějž ohnivým písmem píší slovo „Svoboda“. Tyto ženy a muže, mnichy a studenty, učence a rolníky, symbolický hlas celého tibetského lidu, mučeného čínskou diktaturou, najdete v této knížce. Slovo „mučedník“, tak často devalvované, zde získává zpět veškerý význam. Tibeťané, již volí sebeupálení, rozpad svého těla, obětují své věci jen sami sebe. Protože jsou mučedníci a ne teroristé, darují jen svůj život. Nepáchají atentáty, neusmrcují jiné. Strašlivé utrpení, jež si působí, je symbolickým svědectvím útrap celého národa. Plameny, které je žehnou, hlásí, že již nemohou déle snášet agresi páchanou na jejich lidu, mýcení jeho zvyků a jazyka, kulturní genocidu, již za zbabělého mlčení ostatních států páchají v Tibetu čínské úřady. Extrémní násilí, jemuž čelí jejich národ, tito mučedníci obracejí proti sobě, aby spálili své tělo za svobodu Tibeťanů. Ať jejich krev padne na hlavy katů jejich tibetských bratří, takový je poslední výkřik těchto mučedníků obětujících sebe sama. Jejich těla pustošená plameny jsou pro jejich lid pochodní osvětlující hrůzu přítomnosti, ale i cesty budoucí. Jejich protest nabývá krajní morální síly sebeobětování. Nezapomeňme na tyto hrdiny. Zradili bychom jejich poselství. Robert Badinter... celý text