Snovači stříbrných snů recenze

Vetemaaova smutně přesná palba do pseudouměleckých a pseudosovětských řad se soustředila na vlastní – to jest střední – generaci, především na nedávnou minulost jejího nebezpečně čitelného životního stylu. V Pomníku je pranýřována bezduchost schémat, která dovolují, aby se proti umění spikli netalentovaní čilí hejskové se zasloužilým stářím, jež z pudu sebezáchovy volí zlatou střední cestu. Tragickým hrdinou Hudlaře učinil Vetemaa průměrného básníka, který zradil v kritickém okamžiku svého učitele a hnán výčitkami svědomí propadl alkoholismu. Titulní novela Snovači stříbrných snů vypráví příběh stárnoucího filmového režiséra, jenž v okamžiku umělecké zralosti se vzepne k tvůrčímu činu a vědomě podstoupí nerovný boj s žánrovým stereotypem. Obětí naprosté generační dezorientace je hrdina závěrečné prózy Ach tak..., padesátiletý venkovský osvětový pracovník, který se nedokáže včas zříct odložených doktrín a skončí jako trapný, všemi přehlížený smolař.... celý text