Soumrak římské říše recenze

V době úpadku římského impéria je autor Soumraku římské říše jediným historikem, který se může měřit se spisovateli předchozích údobí latinské literatury. Ammianus Marcellinus žil ve 4. století n. 1. a pocházel z řecké rodiny usazené v syrské Antiochii, kolébce jiného jeho významného současníka — starověkého řečníka Libania. Sloužil jako důstojník v římském vojsku v Orientu a později v Miláně. Tam poznal zblízka život na císařském dvoře, seznámil se s mladým Julianem Apostatou a zúčastnil se jeho vítězného tažení proti Germánům, později pak i nezdařilé císařovy výpravy proti Parthům. Marcellinus je právem pokládán za nejlepšího římského historika po Tacitovi. Ve svém díle vypsal dějiny římské říše od doby, kterou končí dílo Tacitovo. Zachovala se nám z něho nejcennější část, v níž se popisují události, jichž byl autor sám svědkem. Uvádí nás do zákulisí Constantiova dvora, zpravuje nás o urputných bojích o trůn, jehož nápadníci se neštítili sebekrutějších zločinů, o mohutných bitvách, obléhání měst a soukromém životě vládců. Ammianus Marcellinus líčí události a postavy s velkým psychologickým uměním a nad Tacita vyniká značnou objektivností. Byl pohan a s křesťanstvím nijak nesympatizoval, i když uznával, že může být protiváhou nezřízených mravů pozdně římské společnosti. Miluje zeměpisné a přírodovědecké odbočky a nadšeně vykládá o nebeských tělesech, o technických vynálezech, popisuje podrobnosti ze zoologie a botaniky. Přítomné vydání poprvé umožňuje čtenáři poznat dílo, z něhož byly dosud do češtiny přeloženy jen nepatrné výňatky.... celý text