Synové hromu recenze

Román Synové hromu navazuje na knihu Havran krvavé oko a autor v něm pokračuje ve vyprávění příběhu záhadného chlapce Osrika, který se dostal do světa pohanských Norů a postupně se stal jedním z nich. V předchozím dílu byli Norové zrazeni wesexským ealdormanem Ealdredem. Ten se zmocnil nejen jejich lodi Fjord-Elk, ale také vzácného evangeliáře svatého Jeronýma a Havran, jak zní Osrikovo nové vikinské jméno, se nyní se svými druhy pouští do Ealdredova pronásledování a vyplouvá za ním do země Franků, v níž vládne slavný panovník Charlemagne. Touha po pomstě vede Havrana a jeho norské druhy po řece Sicauně, dnešní Seině, do samého srdce francké křesťanské říše, v níž jsou pohanští Norové považováni za zloduchy, které je třeba vyhladit z povrchu zemského. Jejich cestu do Aix-la-Chapelle, kde Charlemagne sídlí, provázejí četná nebezpečí, z nichž se jim daří unikat. Jejich bohové jsou však vrtkaví. Odin, který miluje chaos, hraje se Sigurdovými muži jako s kameny ve hře tafl a směje se, když vidí, jak teče krev.... celý text