Večery s koroptví recenze

Lyricko-epická sbírka poezie, tématicky rozčleněná na tři části: Deset dopisů Alžběty Textorové (provdané Goethové) synu Johannu Wolfgangovi, Lampářka hudba, Vincent. „Poezie žije svým vlastním životem, prožívá úděly jiných i úděl svůj, vytváří si svůj vlastní osud a reflektuje i osudy cizí. Zde díky lyrické invenci i epické fantazii Karly Erbové jakoby na pódium života, jež je i divadlem světa, postupně vstupuje nejprve svobodný pán von Goethe, tehdy tolik žádostivý moudrých rad, poté Antonín Dvořák, stávající se objektem básnířčiných vyznání, jež posilují i člověka dlícího v hudbě – a po dalších desetiletích k nim přistupuje umělec trýznivého života i trýznivého skonu Vincent van Gogh. A nastojte, pokaždé je to nemálo podobná, ne-li stejně truchlivá kumštýřská historie, ačkoli jednou psaná v určité řeřavé konfrontaci s bezohlednými mocichtivými bytostmi, podruhé v mnohem méně škaredé ražbě jako hold hudbymilovnému všehomíru, konečně napotřetí je to příběh šílené marnosti a marného šílenství aneb epistolární obraz světa, v němž se stáváme blázny proti své vůli, a i ta vůle je tuze bláznivá a ještě víc choromyslná.“ – z doslovu Vladimíra Novotného... celý text