Z lavice za katedru recenze

Tam, kde v pražské čtvrti Holešovicích stály kdysi bídné domky proletariátu, je dnes v plném proudu výstavba zdravých bytových jednotek pro pracující rodiny. Mezi zdmi města, rychle měnícího svou tvářnost a rychle odklizujícího svou minulost bídy, stojí podnes budova školy, na které v době po první válce český učitel Jaroslav Sedlák přeměňoval starou školu v novou, bližší odkazu Komenského i současnému životu. Pokus trval jenom několik let. Úřady první republiky se na něj dívaly nevlídně, houževnaté úsilí reformátorovo jim vadilo a citlivý učitelův smysl pro sociální fakta v nich budil podezření. Ale žáci pokusné školy Sedlákovy vzpomínají podnes na svého učitele a na svá školní léta s láskou a s uvědomělou úctou, která nemá nic společného s pouhými citovými vzpomínkami na mládí, společnými všem lidem. Jeden z nich, A. Rohlena, dnes vedoucí pracovník Svazu československo-sovětského přátelství, ve své vzpomínce na Jaroslava Sedláka praví doslovně: „Bylo tragédií jeho života, že teprve později si uvědomil, že nová škola nemůže vzniknout v staré společnosti. “ Historie této školy tvoří jádro díla „Z lavice za katedru“, které se tímto dostává do rukou našich čtenářů. Je to široká a kritická kronika učitelské práce jedné rodiny, od padesátých let devatenáctého do konce třicátých let dvacátého století, od dob Amerlingových až po mnichovskou katastrofu. Z tohoto přebohatého materiálu vybrala spisovatelka Olga Spalová především kapitoly, týkající se školy. A i když se nám mnohé autorovy snahy a pokusy zdají dnes už samozřejmé, i když se s ním v jeho názorech leckde neshodujeme, jsme mu vděčni za to, že pomohl vybudovat základ, na němž roste naše dnešní škola — socialistická.... celý text