Ztracený ráj recenze

Dlouho očekávaná druhá sbírka autora (*1971), který zaujal již prvotinou Před branou popela (1996). Od první knihy je ve Ztraceném ráji znát posun: hrany nejsou tak ostré, otázky jsou složitější, pointy přicházejí později a rodí se bolestněji, ale to hlavní zůstává, autor se vyhýbá nezávazné slovní ekvilibristice, každé slovo je spjato s konkrétní skutečností. Básně čtenáře vtahují do svého vesmíru a poskytují mu možnost spolupodílení se na svém příběhu. Jak napovídá název sbírky a titulní básně, autor se pokouší objevit zapomenuté vzpomínky a minulost a zhodnotit jejich význam pro svůj vnitřní prostor. Snaží se pojmenovávat svět kolem sebe a ujasnit si své místo v něm. Knihu tvoří čtyři oddíly, z nichž každý je postaven na vlastním formálním principu: od tradiční přírodní a meditativní lyriky oddílu prvního, přes sevřené miniatury, ukázněné sonety až k rozsáhlým plochám poslední části, která se skládá ze čtyř básnických listů až litanické stylizace.... celý text