Vyhledávání v diskuzi
Slavní detektivové:
Dovolil bych si doplnit dva velikány, kteří by tu rozhodně neměli chybět:
1) NERO WOLFE - největší a hlavně nejtěžší detektiv všech dob. Váží asi sedminu tuny a trpí zásadní nechutí k pohybu. Dům opouští jen zřídkakdy a kvůli práci téměř nikdy (on to aspoň o sobě tvrdí, ale jeho autor REX STOUT mu tu a tam vymyslí situaci, kdy svoje pravidla musí porušit).
Obvykle detektivní živnost funguje tak, že Nero Wolfe obsluhuje mozek, zatímco veškerý potřebný pohyb vykonává jeho bystrý, prakticky dokonalý asistent Archie Goodwin .Wolfe je labužník, sám i zkušený kuchař, přestože vaření se věnuje jen vzácně a zaměstnává vynikajícího švýcarského kuchaře Fritze Brennera. Velký detektiv mluví šesti cizími jazyky, včetně arabštiny, spoustu toho přečte, a na střeše jeho domu v Západní 35. ulici na Manhattanu jsou skleníky plné orchidejí, o které pečuje prvotřídní odborník Teodore Horstmann; on sám ve skleníku tráví denně čtyři hodiny - ráno od devíti do jedenácti a odpoledne od čtyř do šesti. Na práci mu mnoho času nezbývá, což je pochopitelné, protože práci nenávidí.
Nero Wolfe je génius, všichni to o něm říkají, dokonce i Archie, který dobře ví, že svůj plat dostává především za to, že svého líného šéfa honí do práce. A uvědomuje si to i šéf policejního oddělení vražd na Jižním Manhattanu inspektor Cramer, i když každou chvíli přijde na Wolfa s bandurskou, jakmile nabude dojmu, že na něj Wolfe šije nějakou boudu - což se mu stává často a leckdy se ani nemýlí.
Příběhy o Neru Wolfovi jsou napsané lehce, chytře, vtipně (autor měl údajně IQ 180) a vodítka, s jejichž pomocí velký muž dospívá k řešením záhad, jsou často zvláštní, ale vždy logická. Nosným prvkem, který už řadu desetiletí vábí čtenáře, aby se k tlustému pěstiteli orchidejí vraceli znovu a znovu, jsou jiskrné diskuse a slovní půtky velkého šéfa s jeho nebojácným asistentem, který se nikdy nenechá zastrašit, když Wolfa popadne recidiva lenosti a svého nadřízeného vždycky nakonec dokáže zapřáhnout.
Ze série o Neru Wolfovi vyšlo v češtině všechno. Kromě románů napsal o něm Rex Stout i řadu delších povídek. Celkem o něm psal cca čtyřicet let, ovšem jeho hrdinové si po celý ten čas ponechávají týž věk; mění se jenom pozadí a některé rekvizity. Celé to začalo už ve třicátých letech minulého století knihou Zmije hraje golf (Fer-de.lance). Za druhé světové války se Archie stane důstojníkem vojenské rozvědky a Wolfe téže organizaci poskytuje gratis své služby jako civilní konzultant (poté, co ho Archie odvrátí od úmyslu zhubnout a vyrazit do Evropy zabíjet Němce). O tom se dočteme v souboru dvou kratších příběhů (Not Quite Dead Enough), který česky vyšel pod titulem Orchideje a uniformy, jako součást knihy 5x Nero a Archie. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se Wolfe pustí do křížku s mocným FBI J.E.Hoovera v příběhu U dveří zazněl zvonek (The Doorbell Rang). Během své kariéry narazí velký detektiv také na velkého protivníka, je jím jistý Arnold Zeck, o němž se říká, že si koupil pár kongresmanů, nemluvě o dalších činovnících a úřednících, a věnuje se zločinu takříkajíc systematicky. Wolfe se s ním střetne v knihách Dvojí přiznání (The Second Confession) a Úsměv sluší zločincům (And Be a Villain) a nakonec ho definitivně vyřídí v příběhu V nejlepších rodinách (In the Best Families). Celou ságu, čítající pětatřicet románů, (nemluvě o povídkách) uzavírá titul Rodinná záležitost (A Family Affair).
2) NAPOLEON BONAPARTE je míšenec. Jeho matkou byla australská Aboriginka, otcem bílý Australan. Byl vychován v útulku vedeném řádovými sestrami, díky jakési dobročinnosti se mu podařilo vystudovat vysokou školu a stal se inspektorem Queenslandské kriminání policie. Bony, jak mu všichni říkají, včetně jeho šéfa i jeho manželky, krátce po dokončení studií prožil jakousi blíže neurčenou krizi a uprchl z civilizace zpátky do buše, kde strávil asi dva roky u kmene své matky a naučil se všechno co takový domorodec musí znát, aby v přírodě přežil. Je dokonalý stopař, umí se v buši skvěle orientovat a naučil se nespěchat, čímž své nadřízené často dohání k zuřivosti. Nicméně je velmi vytrvalý a nikdy se mu nestalo, že by nevypátral pachatele.
V detektivkách ARTURA UPFIELDA s Bonym procházíme celou Austrálií, protože Bonyho nadřízení svého skvělého, neomylného inspektora občas zapůjčí policejním šéfům v jiných částech země, zejména v případech, kde jejich vlastní lidé uvízli a od spáchání zločinu již uplynul nějaký čas. Bony přichází na místo činu často inkognito, jako potulný dělník, krotí koně, opravuje ploty, pracuje jako výčepní v baru, rozmlouvá s lidmi, chodí po divočině a dokáže objevit i stopy, které do té doby unikaly pozornosti černých i bílých stopařů. Při té příležitosti autor čtenáře seznamuje s krajinnými zvláštnostmi a přírodními krásami různých částí Austrálie. Samotné příběhy a detektivní zápletky bývají jednoduché, jen vzácně v nich dochází k nějakým přímým konfrontacím a už vůbec ne ke střílečkám a honičkám. O vzrušení a napětí se postará Bonyho tichá trpělivá schopnost vydupat ze země (a správně interpretovat) důkazy tam, kde žádné nejsou, a občas nějaká ta dramatická situace způsobená přírodními živly, které v australské divočině mívají prazvláštní způsoby, jak se projevit.
Z detektivek o Napoleonu Bonapartovi vyšlo česky a slovensky několik titulů, ale mnoho jich zatím zůstává nepřeložených. Pro příklad postačí uvést Zánik Jezera, Odplata v buši, Vdovy z Broome, Králičí plot, Zlověstné kameny, Bony kupuje ženu. - Zobrazit vlákno diskuze
Nightlybird´s YJ Night pub:
To je zajímavé, jak se často řeč stáčí v kruhu. Když jsem říkal Alix o Benu Jonsonovi, zmínil jsem pana Pinkavu jako autora překladu - před blíže neurčenou dobou jsme se tady bavili o do jisté míry kontroverzním autorovi Janu Křesadlovi. Tak zmiňovaný " pan Pinkava" je synem Křesadlovým - takže se potvrdilo, že "jablko nepadá daleko od stromu". Současně se potvrdilo, že s věkem se paměť stává stále více podobna ementálu. To jen tak na okraj.
Dell - jinak si myslím, že bys měla ten odkaz umístit ještě někam - obávám se, že tady dost zapadne a to by byla škoda, protože je opravdu výborný. Neváhal jsem a provedl jsem testování : opravdu se dá z té nabídky, která se na člověka po zadání oblíbené knihy vyhrne, dost knih ke čtení vybrat. Jistě, naběhnou i nějaké nesmyslnosti - to je ale zase věc subjektivního názoru. - Zobrazit vlákno diskuze