Vyhledávání v diskuzi

Co musí obsahovat skvělá kniha?:
@Koka: To je ale už o osobních preferencích, někdo miluje škvár nejhrubšího zrna a považuje ho za literární vrchol a někdo jiný si nedá na Čechova či Gogola ani sáhnout. Najít nějaký průsečík je pak těžké a zase sklouzáváme do "nějakého" mainstreamu. Ale o osobních preferencích toho tady už bylo napsáno... - Zobrazit vlákno diskuze

Čičičí, kočky kočičí:
Věty zvířecí básníka Petra Hrušky - druhá: V kuchyni kočka jako přesný geometr brzy zjistí, kterým směrem míří pohled mých očí a kterým pohled ženin, a je-li to možné, usedá neomylně přesně do jejich průsečíku. * Petr Hruška: Jedna věta https://www.databazeknih.cz/knihy/jedna-veta-243142 - Zobrazit vlákno diskuze

"Nejsem cílová skupina":
To je jen o úhlu pohledu. Já si to představuji asi tak, že odborník už má něco načteno a má určité mantinely či etalony, podle kterých dokáže říct, jak je asi dílo tomu anebo jinému podobné, částečně oproštěné od emocí (není ani přívrženec, ani odpůrce). Právě ta míra odlišnosti/podobnosti (obsahem, formou, stylem, ale třeba i umělcovou historií a prověření časem) dokáže v průsečíku více takových hodnocení stanovit, mlhavou sic, ale nějakou úroveň (a nemusí být zrovínka jediná), od které se lze odrazit a lze ji považovat za "objektivní". - Zobrazit vlákno diskuze

Čitateľské fórum.:
Já to beru jako knihy z povinného seznamu, které jsem nestihla přečíst před maturitou... Ale tyto seznamy se taky zásadně liší - od školy a od toho, kdo učí literaturu. My jsme např. vůbec neslyšeli o V. Woolfové, ale zato na seznamu byli bratři Goncourtové... Takže tak :-) No ale nějaký průsečík prostě najdeme ;) Rozhodně to postupem času bude obohacení o životní zkušenosti a pohledy na literaturu ostatních členů "klubu" :-) Jo, a jestli se tomu bude říkat kánon, knihy, klasika, povinná četba, mezery ze čtenářského deníku nebo nevím - to je mi buřt - snad se všichni chápeme, co máme na mysli... - Zobrazit vlákno diskuze

Filosofování pod starým mohutným dubem:
Bohužel na blisty jsem si dal zákaz vůbec chodit, pokládám je t.č. za stoku, to už bych mohl sledovat putýnkovy osobní stránky. Na seriál se paradoxně velice často dívám při večeři, ale mnohé projevy obou protagonistů, i jejich vzájemných vztahů mne odpuzují. Sledování tohoto seriálu je pro mne spíše průsečíkem potřeby aktuálně zahánět hlad s tristním tv programem. - 12:40 Jinak samozřejmě uznávám, že Booth je pěkný kus chlapa. - Zobrazit vlákno diskuze

Jak naložit s knihami, které už nechceme?:
elfos: Začnu nelogicky, ale tím atraktivnějším. Pluto teď sice není, ale v budoucnu možná zase bude uznáno planetou. V současné době se astronomové přou o definici planety a také o zařazení Pluta. Hrozí, že vyhodíme naučnou knihu o vesmíru s informací o 9 planetách, koupíme novou s 8, abychom za rok či dva vyhazovali novější vydání a pracně sháněli staré nebo naopak nejnovější dílo, kde bude znovu aktuálně správný počet devíti planet :-). Jak jsem zjistila, cesty vědy, teorií a hypotéz nejsou rovné silnice, bez odboček. Mnohokrát se objevila nová teorie, která popírala tu starší, aby o pár (desítek) let byla vědeckou obcí zavržena. A aby to bylo ještě složitější, často žijí vedle sebe i protichůdné teorie, které na potvzení nebo vyvrácení správnosti čekají. Starší encyklopedie nevyhazuji. Pokud dojde k nějaké výrazné změně, zapíšu informaci na papír a vložím do příslušné knihy. Pak mám další knihy, které, přestože jsou koupené přibližně ve stejnou dobu, vysvětlují jevy nebo události odlišně. Tady mohu porovnávat a jako laik subjektivně hodnotit, porovnávat... Právě dočítám poslední stránky Pandina palce, kde autor Stephen Jay Gould píše: Historikové – navyklí tradičně a postaru (ovšem také mylně) pojímat vědu jako spění k pravdě prostřednictvím úspěšného odhalování a odvrhování omylů – šli pokojně dál svou cestou. Neboť co jiného nám omyly můžou poskytnout než něco historek pro zasmání anebo sbírku mravokárných kázání psaných s pozdviženým ukazovákem? To dnešní historikové vědy mají k podobným podnětným omylům větší úctu. Ve své době dávaly smysl; co na tom, že dnes se zdají nesmyslné. Naše století není měřítkem všech věků, a věda je vždy průsečíkem převládající kultury individuální výjimečnosti a hranic, jimiž je omezena empirie… Mezi vědci najdeme jen málo vyložených bláznů. Omyly obvykle mívají své dobré důvody. Přijdeme na to, jakmile se nám podaří proniknout do všech souvislostí, a za předpokladu, že je nebudeme posuzovat z hlediska našeho nynějšího pojetí „pravdy“. Nezřídka bývají daleko víc poučné než zahanbující; jsou totiž známkou měnícího se kontextu… Zkoumání geniálních omylů by nemělo končit kázáním o hříšné pýše; mělo by nás přivést k poznání, že schopnost pronikat hluboko k podstatě věcí a schopnost dopustit se velkých omylů tvoří dvě strany téže mince – a obě jsou stejně skvělé. - Netradiční pohled na omyly ve vědě. - V knize je takových postřehů mnohem více, vkládám tento, který mám zatím jako jedin ý opsaný k dispozici. - Zobrazit vlákno diskuze

Nightlybird´s YJ Night pub:
Hledání styčných bodů, průsečíků a hranic mezi Velkou literaturou a Škvárem, je jedním z témat, o kterých mudruji celý život… - takže, Dravče, díky za definici, moc zajímavé… - Zobrazit vlákno diskuze