Vyhledávání v diskuzi
Hádejte autory:):
Ruská autorka narozená v Taškentu a žijící v Izraeli - s více romány zfilmovanými než kolik jich jí u nás vůbec vyšlo. - Zobrazit vlákno diskuze
Práve čítaný príbeh - čo v ňom nájdeme?:
Hebrey, nemám námitky - Taškent je dlouhá staletí těžce zkoušené město a opakovaně vstává z popela, rekonstrukcí a znovu-vybudování si to město zažilo bezpočet.
Tak se klidně můžeme vrhnout na ty drogy ... - Zobrazit vlákno diskuze
Práve čítaný príbeh - čo v ňom nájdeme?:
Inu, protože se nim to tu opět zastavilo, dovolím si maličko "zapodvádět" a to proto, že v knize, kterou mám na mysli se přímo nic nepřestavuje ani nerekonstruuje. Nicméně jsem nedávno dočetla detektivku Arkadije Adamova, Roh bílé zdi. Hlavní vyšetřovatel Sergej přilétá kvůli vyštřování zločinu do Taškentu, který je zrekonstruovaný a skvějí se v něm nové budovy po zemětřesení v roce 1966. Jeho průvodci mu tedy , s typicky sovětskou hrdostí po příjezdu ukazují výsledky rekonstrukce nejen bodovy či vesnice, ale celého města.
Hlavní hrdina knihy řeší vlastně hned několik případů, které, jak se ukáže, spolu úzce souvisí, a vše souvisí především s prodejem a pašováním drog. Pokud mi tedy Koka a ostatní uznají pouhé výsledky rekonstrukce, předám štafetu tomu, jehož kniha nějak souvisí s drogami. - Zobrazit vlákno diskuze
Postava hledá autora - pomozte jí!:
Je to Tulácká pohádka a klobouk hledá Karla Čapka. Máš babu.
A čistě pro zajímavost tady je ten text v původním znění:
Kde jsem přestal? Aha, že jedu do Krakova. Dobrá, tedy tam přijedu, a zatím klobouk, dareba jeden, ujel první třídou do Varšavy, vydávaje se za diplomata."
"To je přece podvod," zvolal pan soudce.
"Však jsem to taky udal," povídá cizinec, "a policie telegrafovala z Krakova do Varšavy, aby byl zatčen. Ale zatím si můj klobouk pořídil kožich, protože se už začínala zima, nechal si narůst vousy a jel do Moskvy."
"A co dělal v Moskvě?" tázal se pan soudce.
"Nu, co by tam dělal," pravil cizinec. "Politiku dělal, mizera. Stal se tam novinářem. Pak si vzal do hlavy, že se zmocní vlády, ale to už ho Rusové zatkli a odsoudili jej k smrti zastřelením; ale když jej vedli na popraviště, zafoukal vítr, a tu on, uličník, se začal na ulici kutálet a proklouzl mezi nohama vojáků a kutálel se po matičce Rusi až do Novočerkasku. Tam si dal na hlavu beranici a stal se atamanem donských kozáků. Já jej pronásleduju a konečně jej chytím; a tu on, padouch, zapíská na své kozáky a káže jim, aby mne zastřelili."
"A co dál?" ptal se pan soudce dychtivě.
"No, co bylo dál," řekl cizinec. "Já jim povídám, že my se kozáků nebojíme, že je krájíme do polívky. Já nevím, pane rado, jestli tady u vás taky rostou kozáčky -"
"Rostou, a hodně," pravil pan rada. "Nejvíc tamhle u Libňatova, a vůbec tam, kde rostou břízy a osiky."
"Kozák je docela dobrá houba," řekl cizinec, "jenomže má nožičku trochu dřevnatou. Tak já povídám, že u nás kozáky vaříme v polívce nebo rozkrájíme na malé kousky a sušíme; toho se ti kozáci tak lekli, že mne pustili. Ale zatím můj klobouk, ničema, skočil na kůň a uháněl na východ. Já, to se rozumí, za ním. A on v Orenburku sedne na vlak a jede na Omsk a přes celou Sibiř, ale v Irkutsku se mně ztratil; prý tam někde přišel k penězům, ale pak jej chytli lupiči Chunchuzové a obrali jej o všechno, takže vyvázl jen s holým životem. Pak jsem jej potkal na ulici v Blagověščensku, ale on mi, chytrák, upláchl a kutálel se přes celou Mandžurii až k čínskému moři. Na břehu moře jsem ho dostihl, protože se bál vody."
"Teda tam jste jej chytil?" ptal se pan soudce.
"Kdepak," řekl cizinec. "Běžím k němu na břehu moře, ale v tu chvíli se obrátil vítr a klobouk se kutálel zase k západu. Já za ním, a tak jsem jej honil přes Čínu a Turkestán, dílem pěšky, dílem na nosítkách, na koních nebo na velbloudech, až zase v Taškente sedl na dráhu a jel zpátky do Orenburku. Odtud jel na Charkov a Oděsu, a odtamtud do Uher, pak se stočil na Olomouc a Českou Třebovou a na Týniště a konečně zase sem k nám. A tady jsem jej před pěti minutami chytil na náměstí, právě když chtěl jít do hospody na papričku. Tak, tady - Zobrazit vlákno diskuze
Postava hledá autora - pomozte jí!:
Následující úryvek jsem místy pozměnil, místy vynechal slovo, ale přesto věřím, že se najde otevřená hlava, která uhádne, kdo je tou stíhanou ... nu, řekněme postavou, o které se v něm mluví. A kdo to vyprávění napsal.
Kde jsem přestal? Aha, že jedu do Krakova. Dobrá, tedy tam přijedu, a zatím on, lump jeden, ujel první třídou do Varšavy vydávaje se za diplomata.“
„To je přece podvod,“ zvolal pan soudce.
„Však jsem to taky udal,“ povídal cizinec, „a policie telegrafovala z Krakova do Varšavy, aby byl zatčen. Ale zatím si pořídil kožich, protože už začínala zima, nechal si narůst vousy a jel do Moskvy.“
„A co dělal v Moskvě?“ tázal se pan soudce.
„No, co by tam dělal,“ pravil cizinec, „politiku dělal, mizera. Stal se tam novinářem. Pak si vzal do hlavy, že se zmocní vlády, ale to už jej Rusové zatkli a odsoudili jej k smrti zastřelením; ale když jej vedli na popraviště, tu on, uličník… proklouzl mezi nohama vojáků a prchal po matičce Rusi až do Novočerkasku. Tam si dal na hlavu beranici a stal se atamanem donských kozáků. Já jej pronásleduju a konečně jej chytím; a tu on, padouch, zapíská na své kozáky a káže jim, aby mne zastřelili.“
„A co dál,“ ptal se pan soudce dychtivě.
„No, co by bylo dál,“ řekl cizinec, „já jim povídám, že my se kozáků nebojíme, že je krájíme do polívky. Já nevím, pane rado, jestli tady u Vás taky rostou kozáčky .....“
„Rostou a hodně,“ pravil pan rada, „nejvíc tamhle u Libňatova, nejvíc takhle, kde jsou břízy a osiky.“
„Kozák je docela dobrá houba,“ řekl cizinec, „jenomže má nožičku trochu dřevnatou. Tak já povídám, že u nás kozáky vaříme v polívce nebo rozkrájíme na malé kousky a sušíme, a toho se ti kozáci tak lekli, že mne pustili. Ale zatím ten ničema skočil na kůň a uháněl na východ. Já, to se rozumí, za ním. A on v Orenburku sedne na vlak a jede na Omsk a přes celou Sibiř, ale v Irkutsku se mně ztratil; prý tam někde přišel k penězům, ale pak jej chytli lupiči Chunchuzové a obrali jej o všechno, takže vyvázl jen s holým životem. Pak jsem jej potkal na ulici v Blagověščensku, ale on mi, chytrák, pláchl a hnal se přes celou Mandžurii až k Čínskému moři. Na břehu moře jsem jej dostihl, protože se bál vody.“
„Teda tam jste jej chytil?“ ptal se pan soudce.
„Kdepak,“ řekl cizinec, „běžím k němu na břehu moře, ale v tu chvíli… on se hnal zas k západu. Já za ním, a tak jsem jej honil přes Čínu a Turkestán, dílem pěšky, dílem na nosítkách, na koních nebo na velbloudech, až zase v Taškentě sedl na dráhu a jel zpátky do Orenburku. Odtamtud jel na Charkov a Oděsu a odtamtud do Uher, pak se stočil na Olomouc a Českou Třebovou a na Týniště, a konečně zase sem k nám. A tady jsem jej před pěti minutami chytil na náměstí, právě když chtěl jít do hospody na papričku. Tak, tady je. - Zobrazit vlákno diskuze