Postava hledá autora - pomozte jí!
To shenandoah: Díky moc za babu. Chvilku to bude trvat, musím popřemýšlet.-)
Hledáme postavu, jejíž rodiče zemřeli, nejdříve otec, pak matka, krátkou dobu ji vychovávala teta a strýc, pak jedna instituce, a jejího autora/rku.
Nevím, jak to s postavou pokračuje dál, ale takto by to mohla být Jana Eyrová Charlotte Brontëové.
Ne, Jana Eyerová Charlotte Brontëovou u mne nehledá, ale máš pravdu jedná se o ženu, jež je sympatická, cílevědomá, chytrá, vytrvalá a hlavně schopná naslouchat a ochotná pomoci - tyto vlastnosti uplatňuje při svém pátrání.
bývalá jeptiška Christine Bennettová - autorky Syrell Rogovin Leahy s pseudonymem Lee Harris?
Ještě doplním všechny údaje o postavě (zadávala jsem ji jako hádanku před pár měsíci a dohledala jsem tehdy vše potřebné, takže proč to zde nezopakovat):
bývalá sestra Edward Frances od Svatého Štépána, vlastním jménem Christine Bennettová, provdaná Brooksová
Text příspěvku byl upraven 23.11.16 v 11:18
To soukroma: Ano, jen škoda, že jsem vás nemohla více podusit.
Tak jindy.
Předávám.
Také sirota a také prožila dětství s tetou v karavanu a nyní žije v garáži. Přesto je to schopná profesionálka s vlastní kanceláří, autem a licencí...
To soukroma: A nehledá náhodou soukromá vyšetřovatelka Kinsey Millhoneová Sue Grafton?.-)
Postava, která hledá autora, říká: "....ty jsi úžasnej. Ty teda máš hlavičku! Ty jsi ohromnej! Jak se ti to podařilo?....
Já nevím, co bych si bez tebe počala. Ty jsi úžasnej, miláčku! Chci říct, že opravdu! Ty .... no sakra! .... Tenhle zatracenej kvartýr! Říkals, žes ho najal na týden?.... Jestli se vystěhujeme, nedostanem peníze zpátky. ....No, hergotfiks! To jsem mohla vědět, že něco takovýho provedeš. Vážně, ...., někdy si myslím, že jsi magor, když jde o peníze."
Pro větší stížení je vynecháno jméno jiné postavy a nahrazeno tečkami.
Takže nikdo? Takže další nápověda? "Tohle je ta potíž s tebou jako společníkem, ty prcku. Sebrala jsem tě z ulice, když jsi byl tak hladovej, že se ti břicho lepilo na páteř. Dala jsem ti najíst a práci a za pár let ses protlačil za společníka. A teď si svévolně děláš tenhle kšeft. Mně se zdá, že se příště najednou dovím, že ty zaměstnáváš mne!"
A já se ptám, která to postava takto nevybíravě hovoří se svým společníkem a který/á autor/rka to napsal/a?
Ne, pes to není, žádné zvíře se nehledá, koneckonců nehledáme ani společníka resp.obchodního partnera.
Hledáme silnější ženu, s šedivými vlasy, která ráda rybaří a ráda jí a miluje peníze.
A jednou z jejích oblíbených hlášek je: "To mě teda naložte místo slívy"
To se dneska nikdo nenamáhá, mi netvrďte, že jste všici na Black Fridays.-/
Vámi hledaná postava spoluvlastní detektivní kancelář...
Nemohla by to být Berta Coolová, hledající A.A.Faira (nebo taky E.S.Gardnera)?
A víš, woodwarde, že mohla?
Ano, je to Berta Coolová hledající Erla Stanleyho Gardnera alias A.A. Faira
Předávám štafetu dál.
Následující úryvek jsem místy pozměnil, místy vynechal slovo, ale přesto věřím, že se najde otevřená hlava, která uhádne, kdo je tou stíhanou ... nu, řekněme postavou, o které se v něm mluví. A kdo to vyprávění napsal.
Kde jsem přestal? Aha, že jedu do Krakova. Dobrá, tedy tam přijedu, a zatím on, lump jeden, ujel první třídou do Varšavy vydávaje se za diplomata.“
„To je přece podvod,“ zvolal pan soudce.
„Však jsem to taky udal,“ povídal cizinec, „a policie telegrafovala z Krakova do Varšavy, aby byl zatčen. Ale zatím si pořídil kožich, protože už začínala zima, nechal si narůst vousy a jel do Moskvy.“
„A co dělal v Moskvě?“ tázal se pan soudce.
„No, co by tam dělal,“ pravil cizinec, „politiku dělal, mizera. Stal se tam novinářem. Pak si vzal do hlavy, že se zmocní vlády, ale to už jej Rusové zatkli a odsoudili jej k smrti zastřelením; ale když jej vedli na popraviště, tu on, uličník… proklouzl mezi nohama vojáků a prchal po matičce Rusi až do Novočerkasku. Tam si dal na hlavu beranici a stal se atamanem donských kozáků. Já jej pronásleduju a konečně jej chytím; a tu on, padouch, zapíská na své kozáky a káže jim, aby mne zastřelili.“
„A co dál,“ ptal se pan soudce dychtivě.
„No, co by bylo dál,“ řekl cizinec, „já jim povídám, že my se kozáků nebojíme, že je krájíme do polívky. Já nevím, pane rado, jestli tady u Vás taky rostou kozáčky .....“
„Rostou a hodně,“ pravil pan rada, „nejvíc tamhle u Libňatova, nejvíc takhle, kde jsou břízy a osiky.“
„Kozák je docela dobrá houba,“ řekl cizinec, „jenomže má nožičku trochu dřevnatou. Tak já povídám, že u nás kozáky vaříme v polívce nebo rozkrájíme na malé kousky a sušíme, a toho se ti kozáci tak lekli, že mne pustili. Ale zatím ten ničema skočil na kůň a uháněl na východ. Já, to se rozumí, za ním. A on v Orenburku sedne na vlak a jede na Omsk a přes celou Sibiř, ale v Irkutsku se mně ztratil; prý tam někde přišel k penězům, ale pak jej chytli lupiči Chunchuzové a obrali jej o všechno, takže vyvázl jen s holým životem. Pak jsem jej potkal na ulici v Blagověščensku, ale on mi, chytrák, pláchl a hnal se přes celou Mandžurii až k Čínskému moři. Na břehu moře jsem jej dostihl, protože se bál vody.“
„Teda tam jste jej chytil?“ ptal se pan soudce.
„Kdepak,“ řekl cizinec, „běžím k němu na břehu moře, ale v tu chvíli… on se hnal zas k západu. Já za ním, a tak jsem jej honil přes Čínu a Turkestán, dílem pěšky, dílem na nosítkách, na koních nebo na velbloudech, až zase v Taškentě sedl na dráhu a jel zpátky do Orenburku. Odtamtud jel na Charkov a Oděsu a odtamtud do Uher, pak se stočil na Olomouc a Českou Třebovou a na Týniště, a konečně zase sem k nám. A tady jsem jej před pěti minutami chytil na náměstí, právě když chtěl jít do hospody na papričku. Tak, tady je.
Tak po prvních pár větách mi to přišlo jako Muž se psem od Jirotky, ale postupně bylo jasné, že jsem vedle. Až mi ten styl připomněl Čapka a byl jsem doma.
Je to Tulácká pohádka a hledá se klobouk!
Je to Tulácká pohádka a klobouk hledá Karla Čapka. Máš babu.
A čistě pro zajímavost tady je ten text v původním znění:
Kde jsem přestal? Aha, že jedu do Krakova. Dobrá, tedy tam přijedu, a zatím klobouk, dareba jeden, ujel první třídou do Varšavy, vydávaje se za diplomata."
"To je přece podvod," zvolal pan soudce.
"Však jsem to taky udal," povídá cizinec, "a policie telegrafovala z Krakova do Varšavy, aby byl zatčen. Ale zatím si můj klobouk pořídil kožich, protože se už začínala zima, nechal si narůst vousy a jel do Moskvy."
"A co dělal v Moskvě?" tázal se pan soudce.
"Nu, co by tam dělal," pravil cizinec. "Politiku dělal, mizera. Stal se tam novinářem. Pak si vzal do hlavy, že se zmocní vlády, ale to už ho Rusové zatkli a odsoudili jej k smrti zastřelením; ale když jej vedli na popraviště, zafoukal vítr, a tu on, uličník, se začal na ulici kutálet a proklouzl mezi nohama vojáků a kutálel se po matičce Rusi až do Novočerkasku. Tam si dal na hlavu beranici a stal se atamanem donských kozáků. Já jej pronásleduju a konečně jej chytím; a tu on, padouch, zapíská na své kozáky a káže jim, aby mne zastřelili."
"A co dál?" ptal se pan soudce dychtivě.
"No, co bylo dál," řekl cizinec. "Já jim povídám, že my se kozáků nebojíme, že je krájíme do polívky. Já nevím, pane rado, jestli tady u vás taky rostou kozáčky -"
"Rostou, a hodně," pravil pan rada. "Nejvíc tamhle u Libňatova, a vůbec tam, kde rostou břízy a osiky."
"Kozák je docela dobrá houba," řekl cizinec, "jenomže má nožičku trochu dřevnatou. Tak já povídám, že u nás kozáky vaříme v polívce nebo rozkrájíme na malé kousky a sušíme; toho se ti kozáci tak lekli, že mne pustili. Ale zatím můj klobouk, ničema, skočil na kůň a uháněl na východ. Já, to se rozumí, za ním. A on v Orenburku sedne na vlak a jede na Omsk a přes celou Sibiř, ale v Irkutsku se mně ztratil; prý tam někde přišel k penězům, ale pak jej chytli lupiči Chunchuzové a obrali jej o všechno, takže vyvázl jen s holým životem. Pak jsem jej potkal na ulici v Blagověščensku, ale on mi, chytrák, upláchl a kutálel se přes celou Mandžurii až k čínskému moři. Na břehu moře jsem ho dostihl, protože se bál vody."
"Teda tam jste jej chytil?" ptal se pan soudce.
"Kdepak," řekl cizinec. "Běžím k němu na břehu moře, ale v tu chvíli se obrátil vítr a klobouk se kutálel zase k západu. Já za ním, a tak jsem jej honil přes Čínu a Turkestán, dílem pěšky, dílem na nosítkách, na koních nebo na velbloudech, až zase v Taškente sedl na dráhu a jel zpátky do Orenburku. Odtud jel na Charkov a Oděsu, a odtamtud do Uher, pak se stočil na Olomouc a Českou Třebovou a na Týniště a konečně zase sem k nám. A tady jsem jej před pěti minutami chytil na náměstí, právě když chtěl jít do hospody na papričku. Tak, tady
Jako kluk jsem tu pohádku miloval, hlavně to, jak si klobouk nechal narůst plnovous a koupil si kožich... :)
Při čtení mi v hlavě zněl hlas herce Bohuslava Čápa, který postavu pána stíhajícího klobouk hrál v rozhlasovém zpracování. Tuláka hrál Luděk Munzar. Klenot!
Vložit příspěvek