Plavba Jitřního poutníka přehled

03.03.2025

Je čas otevřeně si přiznat vlastní slabost pro námořnictví z dob plachetnic; ono šimrání na duši se začalo probouzet hned při vstupu do Narnie z pokoje v Cambridgi. Skvostné. Lewis čtenáři naservíroval ohromující odyseu po mořích obklopující svět za hranicemi Narnie, do níž se tentokrát přímo nepodíváme.

Lewis je ovšem dareba, a tak do onoho putování narval spoustu pozoruhodných dobrodružství a naprosto magických míst. Počítaje v to několik mých dalších slabostí. Jako třeba draky! Tedy přesněji řečeno jednoho. S jeho nástupem se Eustace promění v mnohem snesitelnějšího jedince. Mimochodem, Lewis má talent zpodobnit neuvěřitelně otravné spratky. Stačí si vzpomenout, jaký byl Edmund po většinu prvního dílu. Zároveň Lewis umí i naopak postavy, které si člověk zamiluje. V tuto chvíli mám na mysli Lucinku a šlechetného myšáka Ripčípa. Akorát si nejsem jistý, jestli někdy Lewisovi odpustím, co s oběma (a Edmundem) provedl na konci plavby. Vnímám to jako hlubokou zradu. O moc pozadu však nestojí ani Drinian, kapitán lodi, v mnohém a často převyšující samotného Kaspiana, který v příběhu hraje spíš třetí housle někde na pozadí. S takovým kapitánem se rozhodně chcete vydat na plavbu. A s Ripčípem po boku.

Při plavbě na palubě Jitřního poutníka (kterážto loď je mimochodem nádherně vykreslená, že je přímo slyšet zvuk jejího dřeva, namáhaného lanoví, prorážení mořské hladiny, vítr v plachtách) zažije čtenář opravdu mnoho. Dobrého, děsivého, vždycky kouzelného. Přímo realisticky tvrdé - na dětskou knížku obzvlášť - bylo vyobrazení otrokářství v Úzkém přístavu. Za to naprosto magická byla scéna, kdy Lucinka četla v čarodějné knize. A navrch rozkošní Ňoumové, tedy učeněji řečeno Monopodi, kdy při jejich pozorování se nelze ubránit úsměvu a pobavení. A tak bych mohl pokračovat dále, přeskočím však na konec, a zmíním jen podmořský lid, který Lucinka pozorovala přes zábradlí Jitřního poutníka.

Nejslabším článkem celé knihy, dle mého názoru, je nedostižný Aslan. On totiž není pouhou Deus ex machina (a že Lewis tuhle funkci používá chvílemi opravdu násilím), on je samotný Deus. Zcela otevřeně. Což může být jistou překážkou, bude-li knihu číst dospělý čtenář. Nemluvě, když se objeví hvězda na odpočinku, Rámadú. Té myšlence jisté tendenčnosti či neohrabanosti autorově se nelze vyhnout a pak zaleží na každém, jak to dovede zpracovat. Vyloženou překážkou pro zážitek to není, byť snadnější to mají věkově mladší, kteří se mohou na tuto plavbu vydat zcela bez obav a dát průchod zcela ohromující imaginaci. I já si na ni sáhnul. A mám pocit, že ač dávám plný počet hvězd s výhradou, Plavba Jitřního poutníka jasně aspiruje na můj nejoblíbenější díl série. I přes tu těžko odpustitelnou zradu zmíněnou dříve.

03.02.2025

Přiznám se, že tento díl mě neuchvátil tak, jako první dva, které se odehrávají v Narnii. Opět hezká dějová linka s proměnou chování hlavního hrdiny ze špatného v dobré. Eustace byl opravdu od začátku na ránu, ale zase ději dodával "šťávu". Těším se i na další dobrodružství, která neznám, v dalších dílech série.