Čest královny přehled

06.09.2023

Poznámky z několikátého čtení celé série, kombinace anglických ebooků a audioknih (ty poprvé) - Díl druhý: Čest královny

V podstatě vše co jsem psal u prvního dílu zde pořád platí. A to je druhý díl asi ještě o trošičku lepší než ten první. Krásné je, že se stabilně buduje na základech postavených minule, jen se ten svět více otevírá. Postavy jsou o pár let starší a zkušenější, velkou část jich totiž známe již od minula. Jen někteří dostali nové frčky nebo dokonce své lodě. Příběh se trochu mění, už to není jediná loď v exilu proti všem. Honor jich má na starosti několik, jako velitel konvoje. Zároveň je ještě vojenským doprovodem diplomatické mise na planetu Grayson, technologicky zaostalou planetu se smrtícím prostředím a plnou bigotních náboženských fanatiků. Nebo se to tak alespoň zdá, v kontrastu s emancipovanou Mantichorou, které vládne královna a velící důstojníci mohou být i ženy. Obojí totiž bylo na Graysonu nemyslitelné. No a pak se objeví ještě plány Masady, sousední planety plné bigotních náboženských fanatiků... Ještě bigotnějších a fanatičtějších, těch co na ně Graysonská společnost byla moc otevřená a jejichž praktiky zacházení se ženami by odpovídali spíše otrokům v arabském světě. Grayson je velké plus této knihy, od sociálních konfliktů až k diplomacii. Je to taky možnost vidět Honor, která minule neváhala jít vstříc možné smrti, nejistou a chybující. I tento profesionální důstojník má slabinu, cokoliv co nesouvisí s vojenským řemeslem. Diplomacie a politika jsou zde toho příkladem, dokud se Honor nedostane přes hranu, nevezme diplomacii do vlastní ruky a politiku nezačne provádět s podporou hlavní.

I když se to nezdá, i tady se objevují Haveňané, dokonce dva důležití, Yu a Theisman. Ti jsou totiž vysláni na Masadu jako vojenští poradci, mimochodem také se svými loděmi, které tak zněkolikanásobují sílu zastaralého námořnictva Masady. A ta má cíl jednoduchý, vyhladit Grayson v záři atomového ohně. A pokud mají Havenští důstojníci nějakou čest a lidskost, Masada s nimi už počítat nebude a raději si to udělá sama a pořádně. Bounty se tak stává mou oblíbenou pasáží, kde i zapřisáhlí Manťáci musí fandit Havenu.

A tak se Honor opět dostává mezi kladivo a kovadlinu. Nebo se stává kovadlinou, zachytávající Masadské kladivo? Je zas hozena do vody a do konfliktu, bojuje v nevýhodné pozici, do které se ale dostala vlastní zásluhou. A vznikli tak ztráty, které ji budou tížit ještě dlouho. Další excelentní částí knihy je tak Kos, aneb když si od vesmírných bitev odskočíte s pár stovkami mariňáků nakopat pár zadků. Jenže zakončení tu tak jednoduché není a je to silný zážitek.
Zapomínat by se nemělo na Nimitze, který se v první knize jen vezl. Tady se stává národním hrdinou. A Honor bezmála spasitelem. Nejprve s nohama na planetě, kde ukáže že dynamické duo Honor a Nimitz vydá za celý olympijský tým. Pak, jak je zvykem, opět na palubě své lodi. Finální konfrontace se stávají pro Honor zvykem, je to všechno nebo nic. Možná všichni umřeme, ale svoji povinnost splníme. A tak se Honor ve stylu Jana Žižky pouští do nevyrovnaného střetu, druhého který zakládá podklady legendě o Salamandrovi.

Ve stylu Davida Webera ještě před finálním hodnocením vložím infodump a popíšu nezbytné technické údaje. Zatímco minule jsem psal hlavně o zrychlení, dnes to bude o gravitaci. Ta je totiž v tomto vesmíru určující. Na principu manipulace gravitace totiž fungují všechny hlavní pohony. To gravitace tlačí lodi a střely vesmírem. To díky ní se dá pohybovat v hyperprostoru a nebo jen díky ní mohou senzory fungovat rychlostí vyšší než světlo. Gravitační otisk lodí i střel je vlastně možno pozorovat v reálném čase, na rozdíl od senzorů závislých na datech putujících rychlostí světla. Gravitace totiž vyvolává odezvu na stěně hyperprostoru, která je zachytitelná okamžitě... A na tento luxus si námořníci již zvykli, takže jít do bitvy bez fungující gravitiky je jako nyní vyplout na pozemské moře bez radaru. A v boji mohou informace znamenat rozdíl mezi smrtí a přežitím.

Druhý díl série si drží vysoko nastavenou laťku. Jak je u (kvalitních) druhých dílů zvykem, nabízí to co minule, jen víc a lépe. Kdo dočetl první díl, zde bude zaháčkován minimálně stejně dobře. Dokáže třetí díl udržet tuto lehce vzrůstající tendenci?

PS: Na knihu z roku 1993 jsou některé odhady nebo také výmysly až nepříjemně přesné, pohledem z roku 2023.

Kapitán Kobalt, RHN