Trhlina přehled

včera

Tak tohle bylo hodně zajímavý. K Trhlině jsem se dostal po přečtení románu Ignis Faatus od Petry Klabouchové, protože u jejího hodnocení se hodně čtenářů shodovalo, že je tam evidentní inspirace Trhlinou. A skutečně, podobnost popisovaných jevů se zdá víc než náhodná. Na druhou stranu namusí jít nutně o nepřiměřenou míru autorské inspirace; tyhle jevy se skutečně objevují na celé řadě míst - ne jen na území naší bývalé federace - a v různých časech, což činí čtení o nich ještě zajímavějším.

Na začátku mi ze srovnání obou knih přišla vítězně spíše Klabouchová, její vyprávění ze Šumavy jde totiž mnohem rychleji k věci a popravdě, celé je ještě o řád strašidelnější, než u Kariky. Vypointování, na které si u slovenského románu počkáme, je pro mě ale výrazně uvěřitelnejší právě u Kariky. Ne, že by v tomto případě nezůstaly nezodpovězené otázky, právě naopak. Jenomže ony snad ani zodpovězené být nemůžou. Hodně se mi u této knihy líbí i odkazy na starší články a další informace, které se k popisovaným událostem vztahují, čtenáře to totiž nutí mnohem víc přemýšlet o tom, co se kde skutečně stalo, co je autorská licence, co výplod chorých mozků, co vliv drog a co skutečná záhada, která se vymyká logickému chápání.

A za co je ta půlhvězdička dolů? Snad jen za otravnou nesympatičnost Igora, vypravěče celého příběhu, a taky za to, že ten začátek mohl být malinko svižnější.

Zcela souhlasím také se závěry komentáře přímo pode mnou (Zuzka happy).

předevčírem

Trhlina byla mým prvním seznámením s Jozefem Karikou a musím říct, že NESKUTEČNÝ! Napětí, strach, mysteriózno, záhady, děs a hrůza – to všechno v jednom. Četla jsem s napětím každou stránku.

Záhadná zmizení, paralelní světy, časoprostorové změny, místa, kde se lidé beze stopy ztrácejí, tohle vše mě vždy fascinovalo, takže jsem měla téma Tribeče už celkem „nastudované“. O to víc, když jsem zjistila, že tato kniha vychází, jsem se ji nemohla dočkat. Fakt, že vše je opřeno o skutečné události a lidé se ve slovenském pohoří Tribeč opravdu z neznámých příčin záhadně ztrácejí, mi nahání mráz po zádech i teď, když si na to vzpomenu. V knize jsou navíc odkazy na články a weby, kde si o tom můžete přečíst víc, což tomu dodává ještě reálnější nádech.

Knihu jsem musela číst povětšinou během dne, večer to moc nešlo, má fantazie jela na plné obrátky a já se bála i vlastního stínu. Příběh sleduje čtyři hlavní postavy, které se do Tribeče (v zimě!) vydají. Detailně je popsán jejich strach, úzkosti, obavy.. Napětí by se dalo doslova krájet.

Jasně, pokud nevěříte na paranormální jevy, energetická pole a dimenzionální brány, možná vám to bude připadat přitažené za vlasy. Ale jedno je jisté – po světě existuje spousta míst, kde lidé cítí něco nevysvětlitelného. Není jim na těchto místech dobře a nikdo neví proč.

Závěrem. Zaprvé: Trek na Tribeč? Ani náhodou.. Zadruhé: Jozef Karika umí! Po Trhlině jsem přečetla i další jeho počiny a... brrr.

Doporučuji, doporučuji, doporučuji.