Růže pro Algernon přehled

30.10.2024

(SPOILER) Nadčasové a příběhově velmi silné dílo, které se Keyesovi povedlo až geniálně. Krom toho, že jde o experiment s inteligencí, může být totiž chápáno jako metafora lidského života, kdy se z naivního dětství dostáváme do dospělého života, poznáváme jeho nástrahy, zjišťujeme, že lidé jsou falešní a mnohdy to, co dělají, myslí úplně jinak, abychom postupně stárli a své schopnosti ztráceli a uvědomovali si to, což je ničivé a děsivé. Autor dokázal do knihy dostat posmutnělou atmosféru, která postupně čtenáře obklopí a povedlo se mu také vykreslení hlavní postavy, která má hloubku a je natolik lidská, že s ní nelze nesoucítit. Je tu hned několik silných momentů, které dokonale vystihují to, jak lidstvo vytlačuje odlišující se jedince (v pekárně nakonec hrdina musí skončit, protože prohlédl, že byl všem pro smích a využívaný pro nelegální kšefty, vědci s ním naopak pomalu nechtějí nic mít, protože je chytřejší než oni a ukazuje jim jejich vlastní nedokonalost), jednoznačně nejemotivnější je ale závěr knihy, v němž si hrdina uvědomuje, co se mu děje, a především to, že s tím není schopen cokoliv dělat a východisko je jen jedno. Malinkým negativem budiž snad jen absence o něco výraznější ženské postavy. Růže pro Algernon je sice trochu nenápadná kniha, která ale chytne za srdce, donutí k zamyšlení, velice trefně ukazuje pomíjivost života a zanechá ve čtenáři zvláštní náladu, která s jejím zavřením hned tak nevyprchá. 100 %

15.10.2024

“Tím, co bych mohl udělat pro jiné, ještě nenarozené, jako bych žil tisíce normálních životů. A to stačí."

Název knihy jsem znala jen díky divadelní hře, jejíž název jsem kdysi dávno zaznamenala v souvislosti s hercem Janem Potměšilem. Nikdy jsem ji neviděla a nikdy bych si nemyslela, že kniha na jejíž motiv je napsána, bude tak krásná. Ano, je smutná, ale je také plná velkých myšlenek a styl psaní formou deníku vám umožní nahlédnout do duše hlavního hrdiny, který vnáší do příběhu víru v lepší budoucnost a také víru v sama sebe.