Hráč versus příšery: K čemu slouží monstra v počítačových hrách přehled
Jaroslav Švelch
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/534709/bmid_hrac-versus-prisery-k-cemu-slouzi-m-65fbf5003b15a.jpg
4
8
8
Už od počátků počítačových her v nich příšery hrály klíčovou roli. Fungují zde jako nebezpečí, kterému je třeba se vyhnout, jako bossové úrovní, které je třeba porazit, nebo jako cíle, které je třeba zničit, abyste získali body navíc. Proč je ale postava příšery ve hrách tak důležitá a jak počítačové hry formovaly koncepty monstrozity v naší kultuře? Ve snaze odpovědět na tyto otázky zkoumá kniha Hráč vs. příšery uplynulé půlstoletí příšer ve hrách od draků z prvních stolních her na hrdiny a pixelových mimozemšťanů ze Space Invaders až po zdeformované mutanty z The Last of Us či bizarní bestie z Bloodborne a odhaluje jejich společné rysy. Na příkladech monster všemožných typů zkoumá Jaroslav Švelch umění designu příšer a vliv, který na něj měla mytologie, výtvarné umění, populární kultura a stolní RPG hry. Zároveň ukazuje, že počítačové hry navazují na studenoválečnou koncepci jasně definovaných, vypočitatelných nepřátel a zobrazují monstra jako postavy, které jsou nenapravitelně zlé, ale přitom nevyhnutelně vždy porazitelné. Na jednu stranu vysvětluje, v čem jsou takto zjednodušené herní příšery přitažlivé, ale zároveň také zkoumá, jak by se toto médium mohlo dál rozvíjet, aby nabídlo i nuancovanější podoby monstrozity.... celý text
Literatura naučná PC literatura
Vydáno: 2024 , AkropolisOriginální název:
Player vs. Monster: The Making and Breaking of Video Game Monstrosity
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Hráč versus příšery: K čemu slouží monstra v počítačových hrách. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
Švelch uvažuje o pc monstrech s výrazným mezioborovým přesahem a v konceptu jinakosti/cizince posthumanitních teorií (genderová, postkoloniální, ekologická a zvířecí studia)
obával jsem se, že se - neznalý současného hráčského světa (začal a skončil jsem v raných žasnoucích devadesátkách někde u rozpixelovaného Super Maria, a dnes se lekám fotorealismu survival hororů) - nechytnu, ale Švelchův výklad je i naprostému laikovi zcela vstřícný, očividně fundovaný i praxí prověřený a velmi inspirativní nejen zajímavostmi z technologického vývoje, ale třeba i prizmatem teorie narace
Pěkná obálka se záložkami a holografickou fólií. Co najdeme po jejím rozevření?
Švelch rozebírá monstrozitu vznešenou nebo spoutanou. Představuje historii a vývoj fenoménu. Klíčový význam herního systému D&D a arkády Space Invaders.
Geekovo srdce zaplesá, z každé druhé stránky skáčí artefakty jako líbivá krabička příšerek od Matchbox (1990), historický sešit D&D (1974), tykadlovitá miniatura beholdera. Středověké (nebo pozdější neogotické) kamenné plastiky v podobě groteskních chrličů katedrály Notre Dame. Ilustrace z marginálií středověkých rukopisů.
Úžasné praktické efekty Raye Harryhausena. Působiví kostlivci z Jásona a Argonautů (1963), kteří se otiskli téměř 1:1 do legend jako Golden Axe.
Je popsán nástup herního typu hráč vs. prostředí, který stál za velkou popularitou simulovaných (ale tím i současně spoutaných) příšer.
Autor dává k dobru i vlastní zkušenosti v peckách jako Bloodborne, Shadow of the Colossus, Prince of Persia 1 (a geniální souboj se zrcadlovým dvojníkem).
A co třeba bourání čtvrté stěny v Metal Gear? Taky na něj dojde. Kdy vás Psycho Mantis nechá přepojit ovladač do jiného portu. Ve vašem obýváku prosím.
Dobré čtení, hráči a vývojáři jistě ocení, obzory se rozšíří. Pochopíme kořeny monstrozity a příště ve své oblíbené hře nahlédneme na příšeru pohledem hlubším. Vždyť kolik jsme jich už pobili — nepočítaně. Jistě zaslouží otočit na jejich počest pod prsty pár stránek.
Související novinky (1)
Hra na kočku a na myš, Druhá smrt a další knižní novinky (14. týden)
31.03.2024
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Hráč versus příšery: K čemu slouží monstra v počítačových hrách v seznamech
| v Přečtených | 10x |
| ve Čtenářské výzvě | 2x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 14x |
| v Chystám se číst | 21x |
| v Chci si koupit | 20x |
Štítky knihy
příšery, monstra počítačové hry
Autorovy další knížky
| 2023 |  Jak obehrát železnou oponu: Počítačové hry a participativní kultura v normalizačním Československu |
| 2017 | Křičím: „To jsem já.“ |
| 2024 | Hráč versus příšery: K čemu slouží monstra v počítačových hrách |
Videohry jsou neodmyslitelnou součástí života každého hráče. Snad každý z nás, kdo jednou svedl nejeden litý boj s nějakou obludou, se zamyslel nad tím, zdali bylo nutné onu obludu zabíjet. Hráč versus příšery se snaží zodpovědět otázky, nad kterými se hráči mnohdy zamysleli.
Virtuální světy obklopují všelijaká stvoření. Každý z nás jim říká jinak. Zrůdy. Bestie. Monstra. Příšery. Pro videoherní nepřátele existuje řada pojmenování. Pro někoho to mohou být „enemáci“, pro jiné zase „monstra“. Všechna pojmenování ale mají společný význam; když to vypadá škaredě, zabij to. Většina z nás se nezamýšlí nad tím, zdali zabíjení příšer je správné nebo špatné. Když nad nepřátelským NPC svítí ukazatel, který indikuje level a zdraví nepřítele, nezamyslíme se, zdali nám dotyčný nepřítel chce skutečně ublížit. Videoherní příšery pro nás nepředstavují něco, nad čím bychom mohli cítit empatii. Proč litovat něčeho, co nás chce na první pohled zabít? Většina z nás by nad touto otázkou jen mávla rukou. Mnohé z nás by možná ani nenapadlo zmíněné příšery nechat v klidu žít. Všichni moc dobře víme, že za zabití nějaké té škaredé, jednooké a čtyřnohé obludy dostaneme bonusové body navíc, nějaký ten tučný loot a v nejlepším případě i nějaký ten achievement, se kterým se můžeme chlubit před našimi přáteli, a vystavit si jej v naší virtuální vitríně.
Hráč versus příšery se zabývá těmito zmíněnými otázkami a snaží se na ně odpovědět co NEJODBORNĚJI může. První setkání s Jaroslavem Švelchem nedopadlo podle mých představ. Když jsem si knihu objednával, umíral jsem nedočkavostí a snil o tom, jaké zajímavé informace na mne čekají. Po prvních deseti stránkách jsem byl zklamán. Nejedná se o obohacující esej, spíš nudnou a odbornou disertační práci. Pan Švelch přistupuje k celé knize poněkud odměřeně, i přesto, že se považuje za milovníka videoher. Z knihy jsem nedokázal vycítit, že k tématu a k videohrám má vřelý vztah. Právě naopak.
Hráč versus příšery mne zanechala poněkud chladným. Místo zajímavých a obohacujících informací jsem dostal objektivní studii o běžné psychologii hráče. Publikace je sice místy zajímavou a poučnou esejí, ale v rukou někoho zkušenějšího by mohla dopadnout lépe.