Město z kostí přehled

dnes

Moc pěkné čtení doporučuji

10.03.2025

Tohle pro mě mělo takový devadesátkový puberťácký vibe. Pořád mi v hlavě vyskakovalo přirovnání k seriálu Buffy přemožitelka upírů, což je o to vtipnější, že jsem z něj v dávných dobách zahlédla maximálně nějaké útržky - nebylo to nic, co bych vyhledávála. Těžko říct, proč jsem se ve svých pomalu 40 letech rozhodla pustit do něčeho tak mimo moje obvyklé preference. Nalákala mě první kapitola, kterou jsem jen tak vyzkoušela. Kdybych jich ale bývala byla vyzkoušela víc (než jsem si v nadšení koupila celou sérii v krásném boxu), tak bych pravděpodobně knihu nejpozději v půlce zahodila. Ale možná by to byla chyba... ani po dočtení první knihy vlastně nevím

Na knize je hodně znát, že se jedná o autorčin debut. Nelámu nad ní ale hůl, neboť například popisy má velmi dobré. Jen kdyby ubrala na četnosti výskytu tekoucí krve i krve všeobecně (např. hábit barvy sražené krve... WTF). I svět a skupinu ústředních postav nevymyslela úplně špatně. Občas trochu nefungovala logika děje, ale to co příběh sráželo ze všeho nejvíc, bylo hloupé chování postav a ještě hloupější dialogy. S tím souvisí také to, že autorka vůbec nezvládla čtenáře elegantně uvést do svého světa. Svět stínů poznáváme jako obvykle spolu s hlavní postavou, která z úplné nevědomosti proniká do všech zákoutí podsvěta neuvěřitelně rychle a přijímá to bez mrknutí oka, jako kdyby ten nový svět a její nové společníky znala od narození. Okamžitě se bez problému adaptuje a zapojí. Jakoby všichni čekali až se Clary objeví a mohli se přetrhnout, kdo jí poví víc o tajemstvích a zvyklostech lovců stínů a podsvěta. Ani Harry Potter se v novém neznámém světě nezabydlel tak rychle jako tahle holka, na kterou lovci stínů náhodně narazili. A už vůbec nebudu komentovat zapojení Clařina kamaráda Simona. Všechno tohle je z rozumového hlediska katastrofa a i když jsem si řekla, že to budu číst s lehkou myslí, tak jsem občas sama pochybovala o svém duševním zdraví, když jsem ve čtení stále pokračovala. Vůbec nemám problém číst knihy pro mládež nebo dokonce pro děti, ale na tuhle knihu jsem si prostě připadala hrozně stará.

JENŽE... když jsem konečně byla jako čtenář neohrabaně seznámena s postavami a světem, poslední třetina knížky už se mi zdaleka nezdála tak hrozná. Stále ještě nevím, jestli příběhy o lovcích všemožných démonů, jsou pro mě to pravé ořechové, ale něco na tom je a styl psaní autorky se mi vlastně i přes ty moje velké výtky docela líbí. Narazila jsem na názory, že se autorka s každou další knihou zlepšuje, takže motivaci pustit se do dalších knih možná i mám.
Celkově hodnotím zatím slabšími třemi hvězdičkami.