Rónin přehled

Když kupuju Zaklínače, tak chci Zaklínače, ne žádné "moderní" experimenty. Chci středověké kulisy, atmosféru slovanství, příšery, mystično a zajímavou akci, prostě to, co na knihách milujeme. Tohle už nikdy, jen to značku degraduje!

25.07.2024

Po dočtení tohoto díla jsem jen seděl a tupě zíral do zdi. Než jsem se do čtení pustil, pročetl jsem i recenze, chtěl jsem najít odvahu, protože mi stále něco bránilo knihu do ruky vůbec vzít. Recenze však byly docela kladné, takže jsem usoudil, proti svému přesvědčení, že bych mohl nedejbohové o něco přijít, kdybych se do stránek mangy po vzoru ostatních také nevnořil.

Knihu jsem dočetl a nějakou dobu strávil v bolestném rozjímání. S hrůzou jsem si uvědomil, že pokud se tento příběh někomu líbil, pak se svět šeredně změnil, nebo jsem se snad změnil já sám? Už dávno jsem pochopil, že ze ságy a povídek o zaklínači Geraltovi se stalo něco vrcholně obludného, ale tohle? Pravda, i Netflix tomu všemu nasadil korunu a dost pochybuji, že by naši američtí přátelé Sapkowského vůbec četli, protože jinak by se nemohli dopustit těch neodpustitelných přešlapů, ale s ohledem na to, že oni ví vše nejlépe a od všech slovanských luhů a hájů mají klíče, nezbývá mi než pokrčit rameny a seriál prostě nesledovat.

Víte, vyrostl jsem na příbězích o zaklínačích z Kaer Morhen, během všech zkoušek mi po boku stál Geralt s Eskelem, klidný spánek střežil moudrý Vesemir a uštěpačný Lambert, snil jsem o vyjížďkách v sedle věrné Klepny a popíjel mandragovici s Regisem i trpaslíky. Se zatajeným dechem jsem sledoval statečnou Ciri, její vývoj, výcvik, třebaže mě trochu mrzelo, že v posledních částech ságy je to ona, kdo převzal vládu nad knihou.

Překousl jsem i PC hry, nevěřil jsem jim, ale dohrál je. Poslední z nich, Divoký hon, dokonce několikrát, a stále se jí nemohu nabažit, ačkoliv už nepochází z pera AS. I přes to však věřím, že přesně takhle by mohl příběh zaklínače zdárně pokračovat.

Ale tohle? Promiňte, ale tohle fakt ne.