Užít si rozvod do poslední slzy přehled
Veronika Mrázková
Kniha Užít si rozvod do poslední slzy se na vztahy i rozchody dívá z netradiční perspektivy. Společnost rozvod stále vnímá jako drama a životní prohru. Pro mě to ale byla jedna z nejlepších věcí, které mě v životě potkaly. Nedám na něj dopustit a vážně jsem si ho užila. Bolelo to, ale přineslo svobodu, sebelásku a probuzení. V knížce nekloužu po povrchu, otevřu vám svoje tajné komnaty a ukážu se nedokonalá, i se svou zranitelností a strachy ženy, mámy, učitelky a samoživitelky. Věřím, že je moje kniha léčivá. Kéž se vám stane majákem v dobách, kdy můžete jen doufat, že za černočernou tmou je pro vás něco nového a lepšího. Jakmile si do té temnoty posvítíte, najdete na každém kroku zábavu a výzvu. Výzvu, do které stojí za to jít, protože nic a nikdo pro vás nemá a nikdy nemůže mít větší cenu než vy sami.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Užít si rozvod do poslední slzy. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (9)
Při nabídce štafety, kterou pořádala @knizni_blizenec jsem nejdříve koukla jaký je to žánr. Pro mojí smůlu jsem se podívala zrovna na první odkaz a to pointu (jelikož tam byla kniha vydána). Tam je zmíněno, že se jedná o ženský román s humorem, takže jsem hned psala Markétce, že se štafety ráda zůčastním.
Vždy se koukám ohledně žánru a jiných informací na databázi a tady je ta chyba, že jsem to tentokrát neudělala. Protože já biografii do svého oblíbeného žánru vůbec nezařazuji. Tento žánr jde úúúplně mimo mě a celkově mě nebaví.
A tady už jste si museli domyslet, že je nějaký problém. Celkový příběh a psaní autorky mi nesedlo. Do čtení jsem se nutila a kdyby to nebyla štafeta, tak knihu po pár stranách odložím a už nikdy neotevřu. Stále jsem čekala na ten humor, nebo zmínku rom prvků.
Kniha byla těžce napsaná a hrozně mi vadily dlouhatananáské věty, které byly i přes několik řádků. Další co mi vadilo byly témata o vesmíru, esoterika a duchovní cesty, tohle jde opět úplně mimo mě.
Co bych ocenila více rozepsat, byly zmínky o nevlatní dceři. Tím málem co bylo zmíněno se vyobrazila v nepěkném a hrozně negativním světle. Určitě si každý najde to své v knize a pro mě to bylo to, že jako matka a manželka, nesmím vše nechávat jen na svých bedrech.
Moc mě mrzí, že jsem negativní, takže knihu ani nehodnotím, protože tento žánr vůbec nečtu, a teď už fakt vím proč. Omlouvám se autorce, ale každá kniha si najde vlastní čtenáře, jen já jsem to tentokrát nebyla.
Ke knize jsem se dostala tak, že mě autorka oslovila na sazbu, nakonec knihu sázel někdo jiný. Ukázka z knihy mě ale zaujala a tak jsem si ji pak koupila.
A k samotné knize... mám z ní takové rozporuplné pocity. Jako by to bylo pořád nahoru a dolů, spíš teda dolů, dolů, trochu nahoru a zas dolů, ale zuby nehty se snažím, aby to byl i tak pozitivní prožitek. A vlastně nevím, jestli je tohle snažení dobře nebo špatně - pro autorku. Pro čtenáře to může být ale nakopávající ve smyslu, že i to špatné přinese něco dobrého. Ke konci knihy je právě takový seznam, co všechno to mimo jiné autorce přineslo.
Související novinky (1)
Planoucí koruny, Beze strachu a další knižní novinky (43. týden)
20.10.2024
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Užít si rozvod do poslední slzy v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 23x |
ve Čtenářské výzvě | 3x |
v Doporučených | 2x |
v Knihotéce | 2x |
v Chystám se číst | 12x |
v Chci si koupit | 6x |
Tato kniha není návod na dokonalý rozvod a není to ani návod na dokonalý život po rozchodu. Je to zpověď ženy, manželky, matky, která si tím prošla a může sdílet své pocity, které ji po celou dobu provázely.
Vždy je to součást obou partnerů. Každý má svojí pravdu a nelze říct, že je špatná. Manželství je o kompromisech, o úctě k druhému partnerovi, o lásce, pochopení, …
Je toho mnoho a musí to přicházet od obou partnerů. Pokud to od jednoho nepřichází, většinou to nevydrží. A souhlasím s Veronikou, než být v nefungujícím vztahu, je lepší jít od sebe a je to lepší i pro děti, i když to v prvním momentu tak nevypadá.
Kniha je hlavně o cestě k sobě samé. Filozofování nad tím, jak se chováme k sobě a mít se rád. Pro někoho jsou to prázdná slova, ale ono to tak je… svou rodinu miluju, ale člověk musí dělat i něco, co uspokojuje jeho. Přináší potěšení jeho duši. Jinak se ve vztahu dusí a je to jen o povinnostech.
Je to o tom, mít rád svůj život a občas nám to musí jen život připomenout. Život je příliš krátký, abychom ho žili v nenávisti a odpustit druhému za bolest, kterou nám způsobil udělá dobře především nám.