Písně mrtvého snivce přehled
Thomas Ligotti
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/456195/bmid_pisne-mrtveho-snivce-DJl-456195.jpg
4
60
60
Debutová sbírka povídek jednoho z největších současných autorů weird fiction, velmistra hororového žánru, spisovatele, který od osmdesátých let minulého století spřádá podivné příběhy, v nichž z nočních můr vystupuje iracionalita existence. Ligottiho svět obývají posedlé postavy všemožných doktorů, umělců, profesorů, psychiatrů a psychopatů, protagonisté žijící v omšelých anonymních městech s pokřivenými domy a ulicemi a pohybující se v těžko postižitelné groteskní sféře, kterou sdílí s figurínami, loutkami a bytostmi, u nichž si nikdo nemůže být jistý, co skrývají pod maskou, nebo celou řadou masek. Jen zde zpoza oken hledí strnulí panáci se šíleným výrazem v očích, kteří vědí své o marnosti lidské existence.... celý text
Literatura světová Horory Povídky
Vydáno: 2021 , CarcosaOriginální název:
Songs of a Dead Dreamer, 1989
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Písně mrtvého snivce. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (13)
Výsledný dojem rozporuplný. Povídky rozhodně nesází na děj, ale na atmosféru, takže můj zážitek se odvíjel od toho, jestli jsem se dokázala dobře naladit na text a tu atmosféru vstřebat. A to se mi bohužel nepovedlo vždy. Někdy pro mě povídka zůstala jen kostrbatým popisem nějaké nepravděpodobné situace. Ale jindy to klaplo dokonale a při čtení se mi před očima rozvíjely bizarní, groteskně strašidelné výjevy jako z Lynchových filmů.
Asi zatím nejnáročnější a nejrozporuplnější čtení. Absolutně nezáživný povídky o ničem střídají ty zajímavější (lehce lovecraftovský), ale to až ve třetí části sbírky. Témata starých měst, záhadných domů a schodišť jsou asi Ligottimu nejbližší, často se opakující téma (+ loutky); tyto povídky zrovna patří k těm lepším. Ač jsem se nesetkal s nikým, kdo by měl tak úžasný vyjadřovací schopnosti a slovní zásobu (zejména cizích slov), mám problém s tím, když něco čtu a vlastně ani nevím co; krásný slova plynou, ale nic z toho. Prostě jsem ten, kdo dává přednost obsahu nad formou a byť je tady ta forma fascinující, obsahově jsem se nechytal (Les Fleurs, Deník J. P. Drapeaua ). Ale tam, kde na mě Ligotti zapůsobil (Připijte mi pouze labyrintovýma očima, Sekta slabomyslného boha , Ústav dr. Locriana), tam to bylo opravdu silný a nepochybuju, že případný další sbírce dám opět šanci. Protože Písně mrtvého snivce, přestože mě z větší části nebavily a čtení bylo utrpením, tak mě zároveň fascinovaly a ač po menších dávkách, nedaly se nedočíst...
Související novinky (1)
Knižní novinky (20. týden)
16.05.2021
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Písně mrtvého snivce v seznamech
| v Právě čtených | 4x |
| v Přečtených | 65x |
| ve Čtenářské výzvě | 3x |
| v Doporučených | 9x |
| v Knihotéce | 63x |
| v Chystám se číst | 61x |
| v Chci si koupit | 20x |
| v dalších seznamech | 3x |
Část díla
- Alenčino poslední dobrodružství 1985
- Chymik 1981
- Deník J. P. Drapeaua 1987
- Dovádění 1982
- Dr. Voke a pan Veech 1983
Písně mrtvého snivce
Tohle je dílo, v němž forma vítězí nad obsahem naprosto neúnosným způsobem. Já nemám nic proti (i značnému) formulování příběhu v náznacích, ale tady už to dosahuje tak extenzivních rozměrů, že většina povídek splývá v nejasném (a hlavně nezáživném!) nic. Největší bizár je, že nejlepší a nejlépe vypointovaná povídka je ta o psaní hororových povídek (Poznámky k psaní hororu: příběh). Nejvíc mě na téhle knize štve, že mi dodává jakéhosi vnitřního pocitu nedostatečnosti, že nejsem schopna ocenit jakéhosi spisovatelského metagénia. Ale pro mě to prostě byla nuda, sorry jako.