Plameňák na konci léta – Malá antologie amerických žánrových autorek přehled

19.11.2024

16.11.2024 - 4*
Šla jsem do toho s tím, že to bude lehké letní čtení - obálka k tomu nakonec svádí. Má očekávání byla splněna, a zároveň jsem dostala mnohem víc. :)

Jelikož to byla jedna z prvních knih, které jsem si od Gnómu koupila, překvapila mě i forma, papírová obálka. Ale čím déle jsem ji měla v ruce a čím déle jsem na obálky koukala (knih už mám doma víc), tím více se mi to líbilo. Je to opravdu kapesní čtení, a moc pěkně zpracované.

Všechny povídky mají prvek vyprávění, atmosféru povídání si doma u krbu, přesně jak anotace a předmluva slibují. Zajímavá témata a koncepty podávané každodenním jazykem, přestože je někdy obsah snový a fantaskní. Četlo se to dobře, a četlo se to ještě rychleji.

S každým dalším příběhem byla povídka má nová nejoblíbenější, první jednohubka, spíše střípek většího celku, další prapodivná pouť, následující Paní Sorensenová byla čirá magie. Dále jsem se jen nechala unášet vyprávěním.

Jsem zvědavá, jak se na knížku budu dívat za pár let, až si ji přečtu znova. :)

//

Bitva o malou velkou vědu - Pamela Rentzová - 3*
Zajímavá jednohubka, indiánská sci-fi. Komický výstřižek z každodenního života vědkyně. Něco málo mi tam chybělo, zdálo se to jako kousek většího celku, ale jinak pěkné.

„Indiáni své stařešiny respektují,“ zamračila se Agnes. „No a samozřejmě, v indiánské vědě se musí podlézat kvůli grantům zrovna tak, jako v každé jiné vědecké organizaci.“ - str. 10

/

Velká radost - Ursula K. Le Guinová - 4*
Předem se omlouvám za odbočku. :D Ke Stephenu Kingovi jsem se v dětství dostala přes sbírku povídek a námět jedné z nich mi uvízl v paměti, i když si už ani nepamatuji, jak se jmenovala. Příběh byl o řidičce, která vyhledávala zkratky. Tento naprosto normální koncept rychle nabral surrealistický a fantastický spád. Pamatuji si, že jsem tehdy byla nadšená, jak jen o krůček vedle naší reality může být něco tak magického. Při začátku čtení této povídky jsem měla stejný pocit, to skoro dětské nadšení z nepoznaného hned za rohem.
Psaní mi sedlo taky, povídka je něco mezi myšlenkovým proudem, popisem světa a drbáním kamarádek, možná by to bylo nudné, nebýt těch střípků lidskosti tam. Prosáknou zcela nečekaně, většinou v tom cítím stopu černého humoru, a je mi to milé o to víc, kolik v tom vidím lidské slabosti, malomyslnost a sobectví. Guinová lidi nepřímo popsala tak, že se mi z toho chtělo smát a brečet zároveň. Načež to hned vyrovnala nějakou jinou, milou scénou s dotekem absurdna. Strašně se mi ten výlet líbil.

O korporacích žádné informace neexistují. Jenom dezinformace. Dokonce ani když se nějaká korporace čas od času zhroutí a zbyde po ní jen ohořelý kráter čpící po spálených akcionářích a obklopený neproniknutelnou hradbou členů Kongresu a dalších vládních činitelů, držících se za ruce a omotaných žlutou páskou s nápisy Soukromý majetek, Průchod zakázán, Nevstupovat, Zákaz lovu, rybaření a účetnictví – dokonce ani tehdy z nich nevydolujete zrnko pravdy. - str. 38-39

/

Jak to bylo doopravdy - Pat Murphyová - 4*
Re-telling pohádky, určitě si ji přečtěte. Ne tak vhodná pro děti, temnější. Více není třeba dodat, super povídka.

Když vypravěči pohádkových příběhů líčí svatbu v královském paláci, je to samá láska a okouzlení a „jestli neumřeli, žijí šťastně až dodnes“. Vypravěči pohádkových příběhů jsou lháři: tohle nemá s královskou svatbou společného skoro nic. Pokud si král naplánuje svatbu, touha v tom hraje důležitou roli, ale zpravidla ne touha po jeho vyvolené. Mnohem spíš to bývá touha po moci. - str. 54

/

Paní Sorensenová a seskveč - Kelly Barnhillová - 4,5*
Povídka v sobě má tolik magie, pohádkové lyričnosti a zároveň takové skutečnosti, domáckosti a lidskosti. Připomíná mi některé starší fantasy, které jsem četla jako prcek, pohádky a příběhy, které nás měly varovat, magie, která nedávala smysl. Paní Sorensenová a seskveč však byla mnohem veselejší, vřelejší a milejší.

Je obtížné, uvědomil si kněz později, dávat kázání, když je v kostele mýval. A hodně velký pes. A kočka. Přestože je neviděl - ztratili se někam, ještě než farníci dorazili - pořád věděl, že tam jsou. A to jej znervózňovalo. - str. 71

/

Šest měsíců, tři dny - Charlie Jane Andersová - 4,5*

Muž, který umí vidět budoucnost, si dal rande se ženou, která umí vidět mnoho různých budoucností. - str. 94

Už jen pro tu premisu je ta povídka tak poutavá. Napsána byla stejně dobře. Pro mě nejlepší povídka ve sbírce, taková pocitová horská dráha, ale bez té obávané emocionální bažiny, kterou tak nemám ráda. Každý okamžik, každý střípek v povídce měl své místo, zdála se krátká, zpětně však byla dlouhá tak akorát. Určitě si díky této povídce najdu další dílka autorky.

„Tak proč sis se mnou vůbec dala rande, když máš možnost volby? Víš přece, jak to dopadne.“ - Doug
(...)
„ale to přece není tak jednoduché. Vždyť během těch příštích šesti měsíců, pokud si to ještě nerozmyslím, zažiju některé z nejšťastnějších okamžiků svého života, a taky vidím, že později z toho aspoň část povede k něčemu dobrému.“ - Judy - str. 97-98

/

Hejno zahradních plameňáků - Pat Murphyová - 4*
Poslední povídka pěkně uzavírá sbírku, u které jeden nevěděl, co čekat a kam se dostane. Je to taková klidnější, usedlejší tečka - stále však zábavná a kreativní. Celá knížka po Plameňácích získala název i kabátek, přijde mi to tak padnoucí. Tak nějak shrnuje všechny povídky před ní, přestože je to „jen“ střípek z normálního života.

„Kruhy na vodě - takové ty, co se udělají, když hodíš do rybníka kamínek. Moc ráda se dívám, co se děje, když do systému vneseš malinkou poruchu. Jen věci trošku popostrčíš tuhle nebo támhle. A všechno okolo se nějak pohne, aby se to tou změnou vyrovnalo. Jenže nemůžeš předvídat, jak přesně se věci změní.“ Teď se usmívala ještě víc. „Je v tom prvek chaosu.“ - str. 137-138

27.01.2023

Povídkám moc neholduju, ale holduju nakladatelství Gnóm! Proto jsem si tuto sbírku pořídila a rozhodně toho nelituju.
Za dobrou povídkovou sbírku považuju každou, kde mě oslovila alespoň polovina povídek. Ale tady mě nadchlo pět ze šesti! To je skóre co?
A i ta šestá se mi vlastně líbila, jen mě neoslovila tolik jako ty ostatní.
Jak už jsem zjistila v knize Město, nedlouho poté, s Pat Murphy si velice rozumíme. Proto mě nepřekvapilo, že obě její povídky se mi líbily nejvíce. Skvěle mi sedla ale i třeba povídka od Charlie Jane Anders.
Povídky jsou to různorodé, ale všechny jsou velice dobře vystavěné a mají skvělou pointu.
Pokud vás láká tahle ochutnávka současné americké žánrové literatury v čistě ženském podání, tak tuto sbírku určitě doporučuju!