Tato kniha je dílem dvou skutečných umělců: jemné spisovatelky Jarmily Glazarové, svrchovaně ovládající citlivý nástroj řeči a mladého ilustrátora Jiřího Trnky, jenž svými obrazy stále jasněji dojazuje, že poesie barev je rovnocenná poesii slova. K vnější kráse se druží i vřelý cit, jímž kniha dýše: je to román milujícího srdce matčina, příběh mateřské lásky, nelekající se žádné oběti a žádného zápasu, zasazený do kouzelného přírodního rámce Beskyd. Jeho hrdinkou je "zavitka", neprovdaná matka, které zabil budoucího manžela a otce jejího synka Metoda porážený strom. Nešťastná Františka krutě procitá ze svého snu o štěstí: zůstane sama se svou hanbou uprostřed nepřátelského a vysměvačného okolí. Tím více přilne k svému dítěti, jež se jí stane jediným smyslem života. Aby je však uživila, musí těžce pracovat a nemůže mu věnovat potřebnou péči. S bolestným zármutkem pozoruje, jak se jí milovaný Metod pomalu kazí, postrádaje laskavé, ale pevné ruky otcovy. Proto, aby mu zajistila vlídný domov, rozhodne se bez lásky k sňatku se stárnoucím gazdou. Ale tu teprve pro ní začíná pravý očistec. Její křížovou cestu sleduje autorka s tak laskavou procítěností a teplým soucitem, že náplní i srdce čtenářovo obdivnou úctou k statečnosti této ženy-trpitelky. Nevšední je i způsob, jakým spisovatelka tento baladický příběh vypravuje: uvádí čtenáře přímo do nejvyššího napětí, do bezedného matčina zoufalství, v němž se jí mihne před očima dramatický film všeho, co prožila a zakusila. A v pozadí jejího osudu se rýsují strmé beskydské stráně, voní lesní hvozdy a polomy, sama tvrdá, ale krásná příroda tu pěje svou věcnou píseň, kterou lahodnými barevnými tóny zachytil Jiří Trnka. Jeho obrazy přibližují tento román, jenž i tak byl čtenáři velmi blízký, přímo srdci každého milovníka krásné knihy.... celý text