Děti musí žít! tempo & emoce

KAPITOLA I. PROČ MAJÍ UMÍRAT? Po válce, která měla udělat konec válkám, po válce, která měla zabezpečit na světě demokracii, po této válce, která odsoudila miliony lidí k hladu, k bídě a k smrti, uprostřed pekelného zoufalství utěšovala jedna věc: Historie tajného bratrstva badatelů, kteří po celém světě společně a vytrvale bojovali se smrtí. Dělali pokusy vytrvale, jako by život byl ze všeho na světě nejcennější. Pokračují ve své práci přes to, že se nynější hospodářský řád jejich životodárným objevům posmívá. Po válce nám tito lidé dali toxoid, jistě aby vyhubili záškrt. A přece tato zbytečná nákaza zahubila loni pět tisíc amerických dětí. A šedesát tisíc jiných musilo prodělat její muka. Vedeni starým Juliem Wagnerem-Jaureggem, objevili blahodárnou horečku. Ve spojení s neškodnou, ale působivou chemikálií dovede tato horečka zachrániti muže, ženy a děti před záhubou z příjice. A přece se tento mor vzmáhá. Připravuje o zrak děti, aniž mohou doufati v tu novou pomoc vědy. Muži a ženy se jím stávají šílenými, plní naše ústavy a umírají. Příjicí trpí u nás téměř každý desátý člověk. Ani ne dvě stě mil od Wake Robinu, kde toto píši, leží město, kde je po ruce všechna věda, potřebné. nemocnice, odborní lékaři i ošetřovatelky, všechno, aby se tuberkulosa stala jen zlou vzpomínkou. Může se toho dosíci ani ne za jedno pokolení.... celý text