Pohanské plémě tempo & emoce

Lidé z vesnice Campa přesně věděli, co jim hrozí, a proto vesnici opustili. Prchli. Zbylo jenom místo duchů, opuštěné domy a ulice. Teď už se tam nacházel jenom ten cizinec, Angličan jménem Suko. Ocitl se zde sám a opuštěný proti úplné záplavě bílých pavouků, kteří se rychle hrnuli do vesnice a začali ji zaplavovat. Jejich hlavní proud se valil od hřbitova, kde se nacházel vchod do podzemí. Suko je nejenom viděl, ale také slyšel chrastivé zvuky, které pavouci vydávali. Několik pavouků dokonce sedělo na střechách domů - bylo s podivem, že je ty chatrné stavby vůbec udržely. Podstatné teď nebylo uvažovat o tom, jak se sem dostali, ale jak by měl Suko před nimi prchnout, protože na boj s nimi zjevně nemohl pomýšlet. Mohl by sice utéct dírou, kterou zmizel Sanchez, ale to by byla jistá smrt.... celý text