Každý má svůj osud tempo & emoce

V knize jsem se pokusil popsat osudy tří generací v různých časech a režimech. S laskavým dovolením mého kamaráda Zdeňka Štancla, se stali členové jeho rodiny hrdiny příběhů, které se určitě podobají mnoha jiným. Nutno ovšem dodat, že celá jeho rodina prožívá v knize příhody nejen své, ale převážně mé, nebo jiných lidí, které jsem v životě poznal. To znamená, že mnohé události se staly někde jinde a někomu jinému, jak už to v knihách někdy bývá. Není přece důležité, kdo které příhody ve skutečnosti prožil, ale to, že vše co je napsáno, se stalo. Pokud se někdo v příběhu pozná, není to určitě náhoda. Umím si představit, že lépe informovaný čtenář o některém popisovaném prostředí prohlásí, že to bylo ve skutečnosti jinak, možná ještě daleko horší. Bude mít dozajista pravdu. Ale věřte, že co jsem pochopil z vyprávění, nebo sám prožil, bylo často velmi nepříjemné, ale lidská mysl naštěstí ty nejstrašnější zážitky a pocity časem zředí, aby mohl člověk vůbec dále žít. Proto se vedle úsměvných a citových prožitků, nesmí zapomínat na zlo, faleš a krutosti, které zejména každou totalitu provázejí. Jak řekl klasik: „Který národ se nepoučí ze své minulosti, je odsouzen si jí znova prožít.“ Jedna z hlavních postav je Eva. Nevypadala jako dokonale upravená a nalíčená modelka, ale byla přirozeně krásná a stále přitažlivá. Bylo to takové dvojče herečky Libušky Šafránkové. Ale jak historie často dokazuje, krásné ženy to v životě nemají vždy jednoduché, a ona k nim rozhodně patřila. To ovšem neznamená, že by nepoznala, co je to štěstí. Ostatně, jedno z největších bylo, že se jí narodil syn. Posuďte, jak už jeho početí bylo romantické.“... celý text