Kdo je vinen? tempo & emoce

Námětem románu je běžný příběh rodinného milostného dramatu: nemanželská dcera bohatého vysloužilého generála, citlivá dívka, vychovávaná v domácnosti svého otce v trapném a urážlivém postavení sirotka, nachází klid a rodinné štěstí sňatkem s učitelem generálova syna. Později se však zamiluje do mladého šlechtice, snílka a typického oněginsko-pečorinského „zbytečného člověka“, nenachází východisko z citového konfliktu a nemocná zvolna a beznadějně uhasíná. Její muž ze žalu pije a šlechtic odjíždí do ciziny znovu utrácet svůj nezdařený život. Názvem naznačil spisovatel sociální význam románu: spočívá jednak v řadě životopisů šlechtických pánů, nevolnických rolníků a carských úředníků, které ukazují bezpráví, hrubost, lživou výchovu, nevědomost a zahálčivost života tehdejší ruské společnosti. Odpověď na otázku, kdo je vinen zkázou rodinného štěstí, podal spisovatel v jednom ze svých článků z r. 1843: zčásti jsou viníky jednající osoby samy, neboť středem svého života učinily své citové konflikty a nenašly cestu k otázkám veřejného života, hlavním viníkem je však celý feudálně-nevolnický řád, který jim nedovolil plně se uplatnit.... celý text