Knížka o Babičce a její autorce tempo & emoce
Václav Černý
Babička, tento román pro dospělé, výsostný vrchol spisovatelčina díla, k němuž spěje celou svou uměleckou dráhou, se zrodil z obrazu milované chápavé a moudré ženy, jejíž obětavá dobrota a láska prozářila Barunčino dětství. Ta pak v paprscích hřejivého světla babiččiny osobnosti vytváří básnickou idylu, sen o svém dětství, vzpomínku na to, co se už nikdy nevrátí a co vlastně ani nikdy neexistovalo. Nedlouho před smrtí se Němcová hlásí k prameni své inspirace. Je jím „touha po neskonalé Kráse a Dobru…, která člověka z prachu povznáší…, že by celý vesmír k srdci přitiskl… Touha ta spojena s láskou… ku každému člověku…, která nežádá odplaty nalézajíc sama v sobě vše, snaha státi se vždy lepší a Pravdě se blížiti – to je můj ráj, moje štěstí, můj cíl“. Božena Němcová a její babička, v reálném životě dva těžké osudy. Stará paní putuje od jedné dcery ke druhé, protože v jejich rodinách není vždy vítána, a nakonec umírá ve Vídni. Vnučku Barunku pošlou ve třinácti letech „na vychování do rodiny zámeckého úředníka, v sedmnácti ji provdají bez lásky. Matka se svatby nechtěného dítěte ani nezúčastní. Další život krásné, mimořádné a statečné ženy, nadané spisovatelky a zkoušené matky je jakoby předznamenán neblahým začátkem dospělosti.... celý text
Tempo čtení
rychlé |
|
0 % | |
střední |
|
0 % | |
pomalé |
|
0 % |
Žádný uživatel zatím neuvedl tempo čtení této knihy. Buďte první.
Emoce z knihy
Žádný uživatel zatím nepřidal emoce z této knihy. Buďte první.
Autorovy další knížky
1992 | Paměti II (1938–1945): Křik Koruny české |
1992 | Paměti III (1945–1972) |
1995 | Rasismus, jeho základy a vývoj |
1967 | Kéž hoří popel můj |
1994 | Paměti I (1921–1938) |