KUCHAŘKA i pro tatínky tempo & emoce

Moje maminka odjela z Brna za svoji láskou na Slovensko a nechala za sebou celou svoji rodinu, aby založila novou na Slovensku.Tak jsem se narodila na Slovensku v roce 1969. Často k nám jezdila babička a pekla české buchty. Babička na Slovensku zas dělala vyhlá- šené slovenské halušky. Když se maminka rozvedla, jeli jsme na východní Slovensko, kde si vzala Slováka s maďarskými kořeny, a tak nás ovlivnila taky jeho kuchyně .Jeho plněné zelné listy nebo kotlíkový guláš :-). Studovala jsem na SOŠ potravinářské a v rámci výuky jsme jezdili na Ukrajinu do Užgorodu nebo Mukačeva, kde nás naučili boršč. Jídla, co nám chutnala, jsme zařadili do našeho jídelníčku, ze kterého se u nás vaří dodnes. I když moje první hovězí polévka shořela, a to doslovně, neboť jsem šla na pokec k sousedce a zapomněla na ni :-). Od té doby vím, že od vaření se neodchází. Dnes jsem 20 let vdaná, žiji v Čechách a mam dvě dcerky. Protože známým chutná má kuchyně, a stále chtěli recepty, rozhodla jsem se, že pár oblíbených napíšu, neboť psát je každému pořád dokolečka se mi už nechce. A protože někteří z nich ještě nevařili, jsou některé recepty podrobnější.To aby se nikdo nebál kuchyně a vaření. Když je chuť vařit, tak je vyhráno :-). Tak se nebojte a s chuti do toho.... celý text