Mravouka tempo & emoce

Katolická mravouka podle zásad sv. Tomáše Akvinského. Předmluva: Nikdo nepochybuje o potřebě katolické mravouky, neboť život je den ze dne složitější a není snadné aplikovat vždy správně zásady rozumu a víry ve všech jeho okolnostech. Mravouka je proto důležitou pomůckou v životě, aby byl uspořádán podle zákona rozumu a víry a vedl opravdu k cíli, který mu dal Bůh. Nechci říci, že bychom neměli v české theologické literatuře v tomto ohledu postaráno. Jsou dosti známa zvláště díla dr. A. Vřeštála, totiž Katolická mravouka, psaná více pro theology, a Rukověť katolické mravouky, psaná pro laiky. Ze starších se nelze nezmínit o Katolické mravouce Řehákově a Katolické mravovědě Stárkově. Tato, jakož i mnohá jiná díla v tomto oboru, vykonala jistě dokonale své posláni. Dnes jsou to však díla vesměs nedostupná obyčejnému čtenáři a mimo to v tom nebo onom ohleduje třeba brát zřetel také na požadavky doby. Velký zájem o studium scholastiky v posledních letech a zcela zvláštní postavení, jehož se dostalo v theologii sv. Tomáši Akvinskému, přivedlo také moralisty k jeho theologickému dílu. A v této okolnosti můžeme právem vidět v dnešní mravouce stále větší odklon od dřívější kasuistiky a zdůrazňování spekulativní mravouky. České vydání Theologické summy sv. Tomáše nesmí zůstat nevyužito. Málokterý národ se může pochlubit podobným překladem, na který můžeme být právem hrdi. Zcela záměrně jsem proto čerpal hlavně v tomto prameni a úmyslně cituji často český překlad Akvinátova dila, abych poukázal na jeho bohatství a abych přivedl co nejvíce čtenářů k tomuto nevyčerpatelnému prameni moudrosti božské i lidské. I co se týče metody a rozdělení celé Mravouky chci se podstatně držet postupu sv. Tomáše, jak nám jej podal v Theologické summě. A proto po všeobecné části, v níž pojednám o theoretických zásadách katolické mravouky, o lidském skutku všeobecně, přistoupím k podrobnému pojednání o jednotlivých otázkách morální theologie, čili o lidském skutku, jak se nám jeví v jednotlivých ctnostech. Proto rozdělení druhé části není podle Desatera, jak tomu často bývá, nýbrž podle ctností božských a základních. Chápeme-li mravouku jako nauku o vytváření obrazu Božího v duši a jako zcela konkrétní následování Krista, vidíme zcela jasně, že toto rozdělení a tento postup je zcela samozřejmý. Tento postup také dokonale odpovídá touze člověka kráčet krok za krokem k větší podobnosti s Bohem, jenž je původcem mravního řádu, formálním předmětem morální theologie a jejím cílem.... celý text