Nesmrtelných 12 koní tempo & emoce

Neznám moc knih s veteránskou tématikou, které mohu bez váhání doporučit i kamarádům a kamarádkám, kteří se o stará auta a motorky vůbec nezajímají. Takovou knihou ale zcela bez pochyby je právě Nesmrtelných 12 HP od Míly Urbana. Při neuvěřitelně velkých denních dávkách kilometrů se jim podařilo projet Polsko a dále dnešní Bělorusko, Rusko a Ukrajinu. Při čtení o dalších dvou cestách už opravdu nezbývá než kroutit hlavou, nebo - ještě lépe – smeknout. Míla nás zavede do Ameriky sedmdesátých let, kam se mu podařilo vyjet hned 2x, a to i bez vlivného strýčka kdesi na ministerstvu. Jeho snem bylo jet ve stopách velkého závodu z roku 1907, který vedl z New Yorku do Paříže. Dnes se zdá neuvěřitelné, že tento bláznivý závod v počátku 20. století opravdu několik strojů dokončilo. Bohužel, to co bylo možné v carském Rusku v roce 1907 nebylo možné v komunistickém Sovětském svazu o 70 let později – na takovou cestu nikdo nedal nezbytnou bumážku. Míla Urban se tedy rozhodl „alespoň“ dojet na samotný konec Aljašky. Míla Urban ve své knize píše, že chtěl postavit pomník Tatře 12, tedy autu, které ho provezlo půlkou světa. Povedlo se mu ale něco trochu jiného. Tento pomník postavil nejen autu, ale i sám sobě a jemu podobným bláznům (a trpělivým manželkám), kteří se nebojí sebevětšího úsilí a ani těch největších překážek, které jim stojí v cestě za splněním i těch nejpošetilejších snů. Dnes už je cesta ve stopách velkého závodu z roku 1907 možná. Povolení, která před 30 lety svazovala každému ruce už jsou minulostí. Najde se někdo tak nadšený a odhodlaný jako Míla Urban, aby ji zopakoval?.. ... celý text