Tentokrát své čtenáře zavedou do oblasti Balkánu a Podkarpatské Rusi. Opět putovali v sedlech kol, velice nalehko a opět přespávali kde se dalo: pod širákem, u dobrých lidí, pastevců, či v pravoslavných a řeckokatolických monastýrech. O zážitky tedy rozhodně nebyla nouze. Autoři kladou důraz na příhody prožité mezi obyvateli, kteří rozhodně nepatří mezi společenskou smetánku. Snad právě proto se jedná o cestopis, či spíše pocitopis, který se čte jedním dechem a který vedle často černého humoru zaujme čtenáře jak poetickým popisem poznaných krajin, tak i syrovým vyprávěním o životě lidí na okraji balkánské společnosti.... celý text