Osudový pohled tempo & emoce

Pozvedl hlavu, v té rychlosti co se přesouvali s kapelou z auta do hotelu, aby se podíval, kde vlastně jsou. Někdy ani ta místa, kde hráli, nestačil vnímat. Všechno je tak hektické. Z letiště do auta, z auta do hotelu, z hotelu na vystoupení, zpátky do hotelu, na letiště… a pořád dokola. Někdy se jim sice podaří s kapelou někam vyrazit, aniž by to kdo mohl vysledovat, ale nebývá to vždycky pravidlem. Toto je první evropské turné. Ani už nedokázal spočítat kolikáté město… Věděl jen, že teď jsou v Praze. Jeho oči zabrouzdaly do dáli. Najednou ji spatřil. Šla opodál, mimo všechno toto dění, něco tak zvláštního v její chůzi… jakoby laní krok. Pootočila hlavu, protože slyšela nějaký hlahol. Jejich pohledy se na pár okamžiků střetly. Takový pohled, který jako by byl propojen vodícím drátem. Její naprosto klidný vyrovnaný výraz, jeho pronikavý pohled uhrančivých očí. Byl to takový démonický, charismatický člověk. "Kdybych tak mohl vědět, kdo to je?" ptal se sám sebe. Znáte ten pohled, kdy se oči střetnou, poleje vás neurčitý pocit něčeho nepopsatelného? V jejím pohledu bylo něco tajemného. Chtěl na ni zavolat: "Počkej, zastav se!" Ale nešlo to. Proč vlastně ani nemůže jít za ní, oslovit ji? Všechny věci, které jsou pro obyčejné lidi normální a přirozené, si nemohl dopřát. To byla cena za úspěch a slávu. Představoval si, jak ji najde, jak ji osloví. Ale byl to jen pouhý sen, který se nikdy nemohl stát skutečností.... celý text