Pohřešuje se... tempo & emoce

Za zády mi sedělo devětadvacet posluchačů posledního ročníku vojenského gymnázia a já bojoval o jejích zájem výkladem o matematických objevech jezdeckého důstojníka a snad i účastníka neveselé bitvy bělohorské René Descarta. Kdyby někdo před pouhým měsícem tvrdil, že se octnu v podobné situaci, považoval bych ho za blázna. Ale souhra drobných náhod se projevila v kauzální návaznosti dějů - řekl by odborný -asistent Jarolím a jistě by neváhal potvrdit pravděpodobnost takového vývoje okamžitým výpočtem. Ve skutečnosti šlo o to, že gymnázium v Karlově přišlo těsné před začátkem školního roku o dva řádné učitele. Zavinil to infarkt a jakési velmi naléhavé rodinné problémy, já sám neměl tušení o existenci fyzikáře a matematikářky, kterých se to týkalo a klidně jsem prožíval slunné léto daleko odtud, v Praze, na klasické vltavské plovárně Žluté lázně. Volejbalový kurt, opalující se půvabné slečny a řezavě studená voda řeky, to všechno poněkud nostalgicky vyplňovalo poslední studentské prázdniny. V září mé čekal nástup do zaměstnání, časem, nejspíš zjara, roční absolventská vojna a po ní líně plynoucí léta, jejichž společným jmenovatelem je dospělost.... celý text