Psohlavci tempo & emoce

Psohlavci byli a jsou jedním z nejčtenějších Jiráskových děl. Je to román o boji Chodů za svá práva a za svou svobodu. Hlavní postavou je chodský sedlák Jan Sladký – Kozina. Jeho předkové vždy střežili česko – německé hranice a žili v míru a spokojenosti, dokud nepřišla bitva na Bílé hoře a třicetiletá válka. Nový správce Laminger totiž nechtěl uznat práva a výsady Chodů, který měli potvrzeny od českých králů takzvanými majestáty. To se Chodům samozřejmě nelíbí, nejdříve si stěžují ve Vídni u císaře, poté se odvolají k apelačnímu soudu v Praze, ale všechno je marné. Jejich majestáty prý už dávno neplatí. Chodové se vzbouří, ale jejich povstání je potlačeno. Všichni Chodové nakonec přísahají oddanost a poslušnost Lamingerovi, odmítne pouze Kozina a jeho starý strýc. Oba stráví několik let ve vězení, Kozinův strýc ovšem nepřežije. Kozina je pro výstrahu popraven, ale ještě než zemře, pozve Lamingera do roka a do dne na boží soud. Po roce skutečně Laminger umírá. Román je psán částečně i starým chodským nářečím a vyskytují se v něm často lidové výrazy. Alois Jirásek psal Psohlavce na konci devatenáctého století – tedy v době, která byla pro český lid obzvláště těžká a krutá. Ve své době toto dílo vzbudilo neobyčejný rozruch a silně pozvedlo vlastenecké cítění a hrdost českého lidu. V současné době bohužel tyto hodnoty upadají v zapomnění nebo bývají zaměňovány za nacionalismus, případně národnostní nesnášenlivost, což zanechává hluboké a nesmazatelné stopy na svědomí českého národa. Pravděpodobně jedno z nejvýznamnějších děl Aloise Jiráska popisující lidský boj proti bezpráví a nespravedlnosti. zdroj:http://pohodaveskole.net... celý text