Román 46B tempo & emoce

Na počátku bylo slovo. A to slovo přišlo „jakoby odjinud“. Přemysl tvrdí, že někdy slyší celou „brebentící společnost hlasů“, které „nejsou vůbec hrozivé“. Často v tom hovoru nachází „podivný komický smysl“. V tom je asi duch potvor příznačný: jsou děsivé, ale právě tím paradoxně prokazují hojivé vlastnosti. „Nejde o to, aby byl fetiš krásný, ale aby byl působivý, působící, funkční,“ říká Přemysl. Jsou to bytosti odpuzující, a zároveň nějak nečekaně sympatické. Jedna líže z nebeské poštovní schránky nějaké svinstvo, jiná šplhá po stromě s úmyslem skočit a žrát a další vylétá ze skříně, kde se vyjímá jako cár masa obklopený výhní pekelnou, sálající barvami odpolední oranžády. Bytost omotaná drátěným pletivem má tvář omezenou na oči jako vozová kola a hubu až k hrudi.... celý text