To by se zvěrolékaři stát nemělo (1. a 2. díl) tempo & emoce

Tato knížka je vydání dvou oblíbených knih Jamese Herriota: Kéž by uměli mluvit (If Only They Could Talk) a To by se zvěrolékaři stát nemělo (It Shouldn’t Happen to a Vet). Zvěrolékařovy příběhy se dají číst vždy zas a znovu, dýchají člověčenstvím a láskou k neopakovatelnosti života, přijímaného a žitého statečně a s úsměvem. „Jestliže se rozhodnete stát se veterinářem, nebudete nikdy bohatí, ale povedete život nekonečně zajímavý a pestrý,“ vyslechl kdysi za studií budoucí autor těchto čtenářsky vděčných vyprávění z celoživotní praxe na anglickém venkově. Šňůra perliček, kterou zatím navlékl, mistrných žánrových obrázků zvířat a lidí kolem nich, tvoří „dlouhý příběh složený z drobných triumfů i pohrom“, jež ho kdy potkaly. Z každé epizody přitom vycítíte Herriotův oddaný a něžný vztah k němým pacientům, vlídnost vůči jejich majitelům, lásku ke kraji, s nímž se bytostně sžil, a ironicky humorný nadhled nad schválnostmi života a lidskými povahovými nedostatky. V tomto úvodním z volně na sebe navazujících svazků se autor představí coby čerstvý absolvent veteriny, který si teprve vydobývá ostruhy a postupně si u opatrných, málo důvěřivých farmářů získává respekt. Seznámí nás také se svým prvním zaměstnavatelem a pozdějším společníkem Siegfriedem Farnonem, s jeho poněkud fanfaronským, ale neméně sympatickým bratrem Tristanem, s nezapomenutelným Skeldale House v Darrowby i se svou budoucí ženou Helenou Aldersovou.... celý text