Tattoo tempo & emoce

Krajina se podobala obrovskému hřbitovu. Větrné víry honily suché větve po rudé rozpraskané půdě. Kopce, podobné náhrobkům, skýtaly přímo na Zemi obraz cizí planety. V těch kopcích však hučel a tikal život, jenž se zdál neúnavný a připomínal jediný mozek rozdělený na miliardy částeček. V této bizarní scenérii se však pohybovaly ještě jiné postavy, o nic méně bizarní, o nic méně cizorodé... celý text