Za sluncem třeba pěšky tempo & emoce

Městečko Hájnice ožívá. Je deset let po válce, čas, kdy se západočeské pohraničí od základů proměňuje: z nevlídného, nedůvěřivě sondovaného kontinentu se stává domov, zázemí. Jenomže ... cesta od počátečních nejistot ke konečnému zakotvení není přímočará. Objevují se překážky, nástrahy, situace zcela jiné než ty, s nimiž se setkávají lidé z ,,vnitrozemí". začalo to obnovením práce v textilní továrně. Ta práce však chce lidi, především mladé. Život, soustřeďující se k jejich učňovskému internátu, je hlavní osou nového románu B. Rotterové. Zapadákov jen podněcuje sny chlapců a dívek o tom, jak se odtud prodrat za sluncem plného života- třeba pěšky. Kde je to životodárné slunce? Pár výtržnic za ním utíká z internátu, avšak místo vytouženého pocitu osvobození přichází tísnivé poznání, že ve vzduchoprázdnu, bez zařazení do určitého kolektivu nelze existovat. Že by za všechno mohly vnější podmínky? O jejich zlepšení usiluje vedoucí internát, jedna z hlavních postav příběhu Jindřiška Kuncová. A přece právě ona připomíná, že ví než cokoliv jiného je zapotřebí, aby se mladí naučili pracovat sami na sobě, aby nebyli v životě pouhými konzumenty, ale aktéry. Bouřlivá krystalizace postojů, do nichž v té době zasahuje ještě i skupina diverzantů, role mezilidských vztahů a celospolečenské dění- to je myšlenkový půdorys této knížky, jejíž detektivní napětí se spojuje s psychologickou analýzou.... celý text