Em. profil

---

Odznaky 0 ze 72

Zatím zde nejsou žádné odznaky. Více zde.

Kdo jsem

Sentimentální, ponořená do vzpomínek, na druhou stranu akční, extrovertní, se smyslem pro organizaci. Studující na gymnáziu, milující dobrou společnost, ale také svůj klid a občasnou samotu. A zbožňující knihy.Čtení. I když moc času nemám, miluji ho. Už jsou to více než čtyři roky, co jsem této zálibě propadla. Tehdy si mé srdce získala Enid Blytonová s její Správnou pětkou. Teď se už pochopitelně pohybuji mezi úplně jinými žánry, ale na tuhle osobnost, které jsem byla víc jak rok zarytě věrná, jejíž hrdinové mi dělali společnost dlouhé hodiny, nikdy nezapomenu. Po dětských detektivkách a dívčích románech od Blytonové jsem propadla románům o koních od Bonnie Bryant. Následovala éra dívčích románů, které jsem hltala jediným douškem (teď bych je snad ani neotevřela). Ve třinácti nastalo velké bum a já se okamžitě přeorientovala. Holt i mě uchvátil bestseller Stephenie Meyer (název snad ani nemusím zmiňovat). Zpětně mám na ságu značně kritičtější názor, ale tehdy pro mě byla paní Meyer zkrátka bohyně. Upířína jakožto žánr mě neskutečně brala, takže jsem sáhla i po Upířích denících. Knížky jsem přečetla na jeden nádech, bavily mě, ale žádnou stopu ve mě nezanechaly. P.C. Cast. Knížky této spisovatelky mě provázely osmou třídou, Škola noci pro mě byla Number One. To jsem ale ještě nevěděla o hexalogii, která mi přirostla k srdci jako žádná jiná kniha či x-logie. Další upířina, ale úplně na jiné úrovni než vše, co jsem do té doby četla. Nádherná, dechberoucí, až neskutečně pohlcující, napínavá Vampýrská akademie. V období, kdy jsem tuto srdeční záležitost Richelle Mead četla, jsem snad ani nežila realitou. Zkrátka a dobře, nejmilovanější knížky dodnes. A celou řadu si klidně přečtu několikrát, a znova a znova a znova! :) Mezitím, jsem však četla i jiné knihy, které stojí za zmínku. Obraz Doriana Graye od Oscara Wilda, jéje, jak já jsem na sebe pyšná, že jsem ji dočetla! Ne, že by byla nudná, ale těžší knihu jsem snad ještě nečetla. Neskutečný příběh, nádherná filozofie. Také Vlak z Paddingtonu, moje první detektivka (čtená až ve čtrnácti, ostuda, vím). Větší nechuť ke čtení jsem snad ještě nezažila, o to příjemnější pak bylo překvapení, jak mě kniha Agathy Christie bavila. To mi připomíná, že bych se mohla dokopat k další detektivce..Jak už jsem psala výše, moc času na čtení nemám. Alespoň na základní škole, jsem neměla, moc volného času, moc užívání jinde. Teď na gymnáziu je to jiné, všední večery mi připadají skvělé pro trávení času s nažloutlými stránkami s malými černými písmenky. ,,Bojte se člověka, který přečetl jen jednu knihu.' Denis Diderot