Vilanek profil

---

Odznaky 10 ze 72

Kdo jsem

...teď už věděl, že je někdo. Jenže nevěděl kdo. A to mu nedalo spát. Na kdejaké slovo přišel, hned si je na sebe zkoušel, jestli to náhodou není ono. Ale žádné z těch slov nebylo ono, natož aby to byl on! Ach, ten si s tím zkoušením zkusil. Chudák malá! Jak byl celý zaražený, napadlo ho, že je hřebík. "To se musím vytáhnout, když jsem hřebík!" řekl si. A jal se vytahovat, vytahoval se a vytahoval, že kdyby byl hřebík, musel by být dávno vytažený. Ale on ne. "Když se stále vytahuju, tak to nejspíš nebudu hřebík, nýbrž tričko!" pomyslil si. Byl z toho všecek naměkko. A cítil se jako vajíčko. Pak byl zvadlý a přišlo mu, že je salát. Byl ušlý a měl se za zisk. Až z ničeho nic byl svěží. A hned volal: "Já jsem svěží, já jsem s věží! To já nejspíš budu kostel! Ne, ne, spíše radnice!" A byl z té radnice bezradný. Takhle semlel, na co přišel. A omýlal to, omýlal, až z toho svého omýlání byl dočista omýlený. Načež se sesypal a prohlásil o sobě, že je krupice. A s tím, že je krupice, usnul. Naštěstí! Protože jako krupice se mohl dostat do pěkné kaše. (Ivan Vyskočil, Malý Alenáš)