• Přehled
• Hodnocení
• Bazar
• Zajímavosti
• Vydání
• Podobné
• Diskuze

Zajímavosti (9)

Dobrodružství v Zemi nikoho bylo také zpracováno Jiřím Hromádko pro rozhlas. Za doprovodu kytary Štěpána Raka četl Alfred Strejček. Několikráte bylo vysíláno jako četba na pokračování v pořadech Rádio na polštář a Domino Českého rozhlasu. (Luccy78)

---

Patnáctá kniha, kterou Jaroslav Foglar napsal, začíná záhadným tajemstvím, po kterém pátrají dva neznámí chlapci v podivném opuštěném kraji.
Patří k nejzdařilejším, modernějším foglarovkám a kupodivu vychází teprve potřetí.
Jaroslav Foglar se ve svém životopise Život v poklusu zmiňuje o koupi chaty v Pikovicích, kam jezdíval s maminkou vždy od jara do podzimu. Tam na skalním ostrohu u trati za pikovickou zastávkou začal v létě roku 1966 psát novou knihu, jejíž námět nosil v hlavě spoustu let. Psal tentokrát na objednávku a nikoli "do šuplíku" jako předešlé dvě knihy, Tajemnou Řásnovku a Poklad Černého delfína.
Knihu Dobrodružství v Zemi nikoho si objednalo nakladatelství Olympia, přičemž lhůta k dodání rukopisu byla smluvně určena na konec roku 1968.
Foglar psal uprostřed volné přírody, s vyhlídkou na milovanou Sázavu, a psalo se mu dobře.
Smlouvu dodržel, poslední kapitoly jednoho ze svých nejrozsáhlejších děl dopsal v prosinci osmašedesátého roku v Praze. (Luccy78)

---

První zmínka o této nové foglarovce se objevila již v září 1968 v prvním dvojčísle obnoveného časopisu Skaut-Junák (31. ročník).
Byla tam otištěna informace, že nový Foglarův román je v tisku. Byla to však informace předčasná, což dosvědčuje jiná zpráva, která vyšla v březnu 1969 v Ostravském kulturním zpravodaji č. 3 a která říká, že rukopis byl odevzdán do nakladatelství Olympia 2. ledna a že kniha vyjde v březnu či dubnu. O nové foglarovce se zmiňuje i březnový Zpravodaj Klubu přátel Jaroslava Foglara. (Luccy78)

---

Ještě před vyjitím knihy byly 1. února 1969 otištěny první tři kapitoly v 6. čísle časopisu Větrník (do podzimu roku 1968 s názvem Pionýr).
Bohumil Konečný, který knihu ilustroval, nakreslil pro tuto ukázku čtyři obrázky, které však v knize nejsou. Další ukázky, které předcházely knižní vydání, byly otištěny 22. března v příloze Svobodného slova - Slovíčku a pak ještě 3. dubna v Moravskoslezském večerníku. (Luccy78)

---

1. knižní vydání vyšlo 17. dubna 1969.
Nakladatelství Olympia hodlalo touto novinkou zahájit souborné vydávání Foglarových děl. Bohužel se podařilo vydat jen čtyři, pak přišla opět doba, kdy se Foglar dostal na index nevhodných autorů.
Knihu včetně obálky ilustroval Bohumil Konečný-Bimba a vytiskly ji Liberecké tiskárny v nákladu 60 000 výtisků.
Byla to úplně první foglarovka, který vyšla v Olympii, navíc to byla první foglarovka, která vyšla v roce 1969 (celkem jich v tom roce vyšlo osm). (Luccy78)

---

2. vydání vyšlo až po jedenadvaceti letech, v roce 1990 ve Státním nakladatelství technické literatury.
Je jedinou foglarovkou vydanou tímto nakladatelstvím.
Uvnitř jsou stejné ilustrace Bohumila Konečného jako v prvním vydání, ale v horší kvalitě.
Žlutočerná ilustrace na kartonové obálce je dílem Petra Kubáta.
Náklad tohoto vydání byl 100 000 výtisků. (Luccy78)

---

3. vydání se vrací zpět do Olympie jako osmnáctý svazek již zcela rozvinuté edice Sebrané spisy Jaroslava Foglara.
V knize jsou opět ilustrace Bohumila Konečného včetně původní barevné ilustrace obálkové. Zcela nová je dvoustránková ilustrace na titulním listu, jejím autorem je Gustav Krum. Text byl podroben nejnutnější jazykové revizi, jako ostatně všechna novější vydání Foglarových děl v rámci Sebraných spisů. (Luccy78)

---

Kniha je opatřena ediční poznámkou Václava Noska-Windyho. (Luccy78)

---

Na románu pracoval Foglar od r. 1966. Kniha byla poprvé vydána v r. 1969, poté vyšla až po sametové revoluci, a sice v letech 1990, 1995, 1998 a 2006. Kromě toho vyšla v r. 1991 jako nahrávka pro nevidomé na šesti kazetách. V r. 1993 román na pokračování předčítal v Českém rozhlasu Alfréd Strejček. (chaera)

---