Hrdinové okamžiku zajímavosti

Jaroslav Průcha

100 %

2 hodnocení

https://www.databazeknih.cz/img/books/empty_bmid.jpg 5 2 2

Přidat do mých knih

• Právě čtu
• Přečteno
• Knihotéka
• Doporučuji
• Chystám se číst
• Chci si koupit
• Nedočtené
• Čtenářská výzva
Vytvořit vlastní seznam

Koupit Koupit eknihu Antikvariát

Formou monologů kreslené portréty a lidské i umělecké osudy 32 starých českých herců a hereček. Vytvořili základy českého divadelního umění a žijí pevně v povědomí všech dalších generací herců i obecenstva. 1. vydání.

Divadelní hry Literatura česká

Vydáno: 1964 , Orbis
více info...

• Přehled
• Hodnocení
• Bazar
• Zajímavosti
• Vydání
• Podobné
• Diskuze

Zajímavosti (1)

(...) Každý monolog je koncipován jako dialog s imaginárním partnerem. Ale nebudeme nic předstírat. Nepotřebujeme pro svou práci ani dobový kostým, ani paruku. Několik kusů nábytku vytvoří nezbytný náznak prostředí, v němž bude herec v ostrém bodovém světle reflektoru. Všechna práce se soustřeďuje jen a jen na herecký výraz. Musí být čistý a koncentrovaný. Herec sám vytvoří dramatickou situaci, prostředí i vnitřní život postavy svými vlastními prostředky.
Kromě Mošny hraji ještě Kašku, Liera a Brožka.
25. března 1945 se v Intimním divadle v Umělecké besedě sešlo vynikající divadelní obecenstvo. Lidé přišli tiše, neokázale, jako by nešlo o premiéru, ale jako když se scházejí dobří známí, kteří si chtějí od srdce pohovořit. Herci budou hovořit o hercích. O jejich slávě a bídě. O velikosti tradice našeho divadla, které překonalo tolik těžkých okamžiků, a proto překoná i tyto poslední dny či týdny válečných hrůz.
(...) Potlesk. Bouřlivý potlest. Lidé jasně pochopili, oč nám jde. Sešli jsme se prostě k oslavě českého divadla, které žije a bude žít. Musí žít, protože je částí génia tohoto národa.
Tři herci, jeden za druhým citlivě uváděni Bohušem Záhorským, hrají šestnáct postav českých herců, kteří byli před námi. Zase je řada na mně. Mošnův monolog. Všechno, co jsem přožil a promyslel v práci na něm, všechno, co jsem přijal od Mošny, dávno mrtvého umělce, musím teď proměnit v čistý herecký výraz.
(...) Ta chvíle, kdy jsem v tichém sálku temné rozbombardované Prahy obstál před přáteli i před přísnými kritiky a vyznal se ze své lásky k herci tak vzácnému, tvárnému, citlivému a vysoce modernímu, jakým byl Jindřich Mošna ze staré gardy Národního divadla, byla pro mne oceněním největším.

- citace z knihy: Ladislav Pešek - Tvář bez masky (Skutečnost a sen) (milamarus)