Madagaskar bez cestovky aneb Kdo by se utíral? zajímavosti
Kateřina Vetešníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/462233/bmid_madagaskar-bez-cestovky-aneb-kdo-by-QGg-462233.jpg
4
5
5
Chtěli byste se na Madagaskar podívat a nevíte, co od toho čekat? Nebo sbíráte síly pro svoji velkou cestu a hodila by se vám trocha motivace? Anebo prostě rádi cestujete a chcete si čtením zkrátit čekání na nové zážitky? Pak jsem tuto knihu napsala právě pro vás! Podnikla jsem cestu, malinkou pro lidstvo, velkou pro mě. V rukou držíte přepsaný deník, který jsem si průběžně poctivě vedla. Vyprávím v něm o tom, jaké to je a co se taky může stát, když se docela líná a bláznivá blondýna z města rozhodne zničehonic vyjet do divočiny.... celý text
Zajímavosti (2)
Knížka je ke koupi u autorky, kontakt kdobyseutiral@gmail.com. Více info https://www.hithit.com/cs/project/8685/kniha-madagaskar-bez-cestovky-aneb-kdo-by-se-utiral (cathleenka)
úryvek z knížky:
...(v noci před odletem) S velkým hrnkem ultrasilného turka se nořím do svého pokoje a začínám počítat minuty. Odlétáme v sedm ráno z Ruzyně a mě čeká ještě spousta práce. Dělaly jsme si s Dančou srandu, že půjdeme ještě večer do hospody a nepůjdeme spát, protože vstávat ve tři ráno je vstávání naprd a před dvanáctihodinovým letem by probdělá noc byla určitě ta nejlepší příprava na kvalitní spánek, ale ani jedna ještě nemáme sbaleno...
Ještě ve 3:30 mám rozkramařenou krosnu, narychlo posílám peníze na správný účet k platební kartě a zjišťuju tarify roamingu do Afriky. Už se třesu únavou a přebytkem kofeinu v těle po silné kávě.
Áááno, zapínám krosnu a navážím krásných 14,3 kg. A to do ní nad rámec seznamu nakonec šla i darovaná, s láskou pečená buchta „na přilepšenou na cestu“, skleněná placatka slivovice a pár dalších věcí pro štěstí.
Když konečně odškrtávám ze seznamu poslední položku – „osprchovat se“, můžeme vyrazit na letiště...
(...)
V závěru se už potmě dostáváme k inkriminovanému místu, co jsme viděly na fotkách. Totálně zaplavená silnice, asi sto metrů, místy tak do pasu hluboká voda. Do vody se jako první pouští Otík a místní kluci vysvlečení do spodků, aby ukázali, kde je voda jak hluboká, a prošlapávají dno, aby zjistili, kde je pevné a kde rozbředlé. Ve světle reflektorů auta tak vidíme jen horní části těl pohybujících se ve vodě a různě gestikulujících a pokřikujících na sebe.
Mezitím balíme do batohů všechno, co v autě máme, a připravujeme se na jeho případné nedobrovolné opuštění. Elektroniku narychlo házím do voděodolného sáčku. Co kdyby.
Lalajna sice nejdřív dělá fóry, ale nakonec jede naše auto první... (cathleenka)
Madagaskar bez cestovky aneb Kdo by se utíral?