Růže: Cesta za světlem... zajímavosti

Závěrečný díl „volného triptychu“, v němž se autorka drsně vypořádává s drsným světem i sama se sebou, tentokrát cestou za světlem. Po dvou knihách „drsné školy“: Monarcha Absint a Schola alternativa se autorka vrací do zvráceného světa násilí, nenávisti, sprostoty a apokalyptické negace, aby se pokusila prorvat ke světlu. Svou autobiografickou hrdinku nechává procházet kulisami zkázy a příběhy smrti cestou za hvězdou, jež "má podobu růže Makabejských“. Tak se začínají mísit dvě roviny: první je makabrózní alegorií zániku naší hnijící civilizace, druhá odkazuje k jejím kořenům. Na cestě se setkává se sedmi mýtickými postavami zastupujícími lidstvo a jeho atributy – hřích, smrt, samotu, válku, čas, ďábla a oběť. Z krvavě černého bahna příběhu se však nakonec vyloupne závěr velmi ženský... Autorka si v textu vybojovává svůj osobní boj s Bohem a vlastním dospíváním a bojuje prostředky vnějškově velmi drsnými. Když ale občas utlumí exhibici verbálního cynismu a až panoptikální sprostotu, jíž je text přetížen, dokáže ukázat svou zranitelnost, empatii, a produkovat obrazné symboly připomínající ozvuky tuzemského undergroundu i surrealismu, k němuž se ostatně vědomě hlásí...... celý text