Snoubenci zajímavosti

Snoubenci
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/158324/bmid_snoubenci-f4a-158324.jpg 4 28 28
Koupit Koupit eknihu Antikvariát

Klasické dílo italské literatury, jímž autor vytvořil italský typ romantického historického románu. Zcela v duchu doby vedle historie lásky dvou mladých lidí, lombardských vesničanů Renza a Lucie, uprostřed vzrušených dějů třicetileté války v první polovině 17. století, vyjádřil i tužby a snahy své doby zbavit se cizácké nadvlády a dosáhnout mimo osvobození i sjednocení národa. Doslov napsal Zdeněk Kalista.... celý text

Literatura světová Historické romány
Vydáno: , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a umění
Originální název:

I promessi sposi, 1827


více info...

Zajímavosti (1)

Třetí, definitivní verze vyšla v roce 1842 (první verze r. 1827). Úpravy se týkaly románové stavby, v poslední fázi pak bylo korunováno úspěchem jeho jazykové novátorství.
Manzoni, obdivovatel Waltera Scotta, dbal na to, aby svou fantazií nepřekryl historickou pravdu, ale aby mu naopak tvůrčí invence spolu se smyslem pro reálná fakta pomohla osvětlit dramatické okamžiky první poloviny 17. století. Umístil děj do Lombardie a otevírá jej událostmi, ke kterým došlo po vypuknutí válečného sporu o mantovské následnictví, při němž se střetly zájmy Španělů a Francouzů a kdy se císař Ferdinand II. za Valdštejnovy podpory rozhodl území obsadit. Jeho pětatřicetitisícové vojsko táhlo na Mantovu, a nejenže zhoršilo svízelnou situaci, navíc zavleklo do zpustošeného a vypleněného kraje mor. Obraz hromadného umírání a lidské bezmoci provází autor hlubokým soucitem, ale odhodlán co možná věrně vylíčit skutečnost, odkrývá i morální nákazu, která se šíří současně s morem: mezi lidmi se najdou mnozí, pro něž se smrt a domy poznamenaných stávají výnosným řemeslem, a ti nejlepší, jako renesanční humanista Bedřich Boromejský, moru podléhají. Román je harmonickou syntézou historie a básnické fantazie, skutečnosti a snu, citu a střízlivého úsudku. Definitivní podoby nabyl po Manzoniho pobytu ve Florencii ve třicátých letech 19. století, kdy vyvrcholilo autorovo úsilí vytvořit jednotný jazyk, jímž by mluvili všichni a který by byl schopen v nejvyšší míře vyjádřit lexikální bohatství a variabilitu živé mluvy. Na jeho jazykové mistrovství navázali pozdější vrcholní představitelé prózy 20. století. (vydavatel) (Rup)