Snúbenci zajímavosti

Snúbenci
Ohodnoťte knihu

https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/412856/bmid_snubenci-IuL-412856.jpg 4 28 28
Koupit Koupit eknihu Antikvariát

Alessandro Manzoni sa narodil 7. marca 1785 v Miláne. Keď mal sedem rokov, jeho matka opúšťa svojho muža a stahuje sa do Paríža. Po skončení štúdií v prísnych rehoľných internátnych školách dvadsaťročný Manzoni odchádza za svojou matkou do Paríža, kde ovplyvnený osvietenským prostredím stráca vieru. V roku 1808 uzatvára manželstvo so švajčiarskou pro-testantkou Henriette Blondelovou. Po dvoch rokoch Henriette konvertuje na katolicizmus a Manzoni sa takisto vracia k viere svojho detstva. Úprimné obrátenie má vplyv aj na jeho literárne dielo. V rokoch 1812 - 1822 píše Inni sacri (Posvätné hymny), v roku 1820 tragédiu Conte di Carmagnola (Gróf z Carmagnoly). Potom sa venuje už len písaniu románu Snúbenci. Slávny a mimoriadne vážený Manzoni nie je vo svojom súkromnom živote ušetrený bolesti a utrpenia. V roku 1833 zomierajeho milovaná manželka Henriette a z deviatich detí prežijú iba dve. V roku 1861 zomiera aj jeho druhá žena. Veľmi ťažko znáša smrť svojho najstaršieho syna v apríli 1873. Po mesiaci Manzoni dostáva zápal mozgových blán a zomiera 22. mája 1873. Taliansko prežíva hlboký smútok nad jeho smrťou a lúči sa s ním s kráľovskou pompou. Na jeho počesť skladá Giuseppe Verdi svoje slávne Rekviem, ktorého premiéra sa koná rok po Manzoniho smrti.... celý text

Literatura světová Historické romány
Vydáno: , Spolok svätého Vojtecha (SSV)
Originální název:

I promessi sposi, 1827


více info...

Zajímavosti (1)

Třetí, definitivní verze vyšla v roce 1842 (první verze r. 1827). Úpravy se týkaly románové stavby, v poslední fázi pak bylo korunováno úspěchem jeho jazykové novátorství.
Manzoni, obdivovatel Waltera Scotta, dbal na to, aby svou fantazií nepřekryl historickou pravdu, ale aby mu naopak tvůrčí invence spolu se smyslem pro reálná fakta pomohla osvětlit dramatické okamžiky první poloviny 17. století. Umístil děj do Lombardie a otevírá jej událostmi, ke kterým došlo po vypuknutí válečného sporu o mantovské následnictví, při němž se střetly zájmy Španělů a Francouzů a kdy se císař Ferdinand II. za Valdštejnovy podpory rozhodl území obsadit. Jeho pětatřicetitisícové vojsko táhlo na Mantovu, a nejenže zhoršilo svízelnou situaci, navíc zavleklo do zpustošeného a vypleněného kraje mor. Obraz hromadného umírání a lidské bezmoci provází autor hlubokým soucitem, ale odhodlán co možná věrně vylíčit skutečnost, odkrývá i morální nákazu, která se šíří současně s morem: mezi lidmi se najdou mnozí, pro něž se smrt a domy poznamenaných stávají výnosným řemeslem, a ti nejlepší, jako renesanční humanista Bedřich Boromejský, moru podléhají. Román je harmonickou syntézou historie a básnické fantazie, skutečnosti a snu, citu a střízlivého úsudku. Definitivní podoby nabyl po Manzoniho pobytu ve Florencii ve třicátých letech 19. století, kdy vyvrcholilo autorovo úsilí vytvořit jednotný jazyk, jímž by mluvili všichni a který by byl schopen v nejvyšší míře vyjádřit lexikální bohatství a variabilitu živé mluvy. Na jeho jazykové mistrovství navázali pozdější vrcholní představitelé prózy 20. století. (vydavatel) (Rup)