Zajímavosti (1)
Povídka Víry vyšla nedokončená. R.Cílek při psaní knihy Vavříny závěr objevil! Cituji:
Rošický napsal konec povídky před počátkem okupace, text několikrát předělával a stále se mu nelíbil. Jednu z pracovních verzí dal k přečtení Melance, na dalších pracoval, a už je nedokončil. Odevzdal tedy prozatím povídku bez konce. Závěr napsat však už nestačil. Ale u Melanky, která v červnu 1939 odjela do zahraničí a po dramatickém putování světem se vrátila až po osvobození, zůstal koncept oné původní zakončovací verze, kterou si až do stáří uchovávala na Slovensku jako hmatatelnou vzpomínku na již nežijícího, ale o to víc osudového muže svého života. List papíru, který smazává pocit beznaděje...
„Paže tuhly, najednou se prsty roztáhly od sebe. Odněkud vycedil ještě trochu síly a vrhl ji do jednoho mohutného rázu. Druhého, třetího, víc už nemohl. Naprosto vyčerpán, povolil. Voda tiše plynula. Podíval se rozrušenýma, krví zalitýma očima kolem. Skály už nebylo vidět, řeka byla klidná, kus pod ním plula loď. Vytáhli ho na ni, na modrém těle se rozpíjely růžové krvavé skvrnky. Byl poset ranami a stopami úderů. Únavou se propadal někam do hloubky bezvědomí.
Vždyť má jen jednu nohu, vykřikl kdosi udiveně.
Světlo šlehlo Marešovi do očí. Prudce je rozevřel. Na to ve vírech zapomněl, na to, že je mrzák. Viděl kolem sebe mnoho lidí. Několik mužských tváří se nad ním sklánělo, dívali se na něho s tichým výrazem nevíry, ohromení, údivu.
Měsíce myslel skoro bez ustání na to, že je mrzák. Až tam, v polykajícím hrobu vod na to zapomněl. A proto je překonal. Proplaval Kočičí víry, které ještě nikdo nepřekonal. Nikdo před ním to nedokázal. Byl tedy nejsilnější ze všech. Rozbil tu strašnou tvář smrti svými pěstmi, takhle na ni stačil i bez. Mareš přestal myslet. Voda tiše plynula dál od vírů.“ (hopla)
Štítky knihy
česká literatura české povídky
Autorovy další knížky
| 1948 |  Dokončené poslání |
| 1956 |  Očima otevřenýma: Črty, fejetony, reportáže 1937–1942 |
| 1946 | Víry |