Zadní dům: Deník zajímavosti
Anne Frank
Annelies Marie Franková (12. června 1929 – únor 1945) v roce 1933 s rodiči a starší sestrou Margot emigrovala z Německa do Amsterodamu. Od července 1942 se tu rodina skrývala v zadní části domu, který patřil otcově firmě, aby unikla pronásledování Židů. Dospívající Anne si psala od 12. června 1942 až do prozrazení úkrytu na začátku srpna 1944 deník. Po zatčení byla rodina deportována do koncentračních táborů v Německu a na území dnešního Polska, přežil jen otec. Anne zahynula v Bergen-Belsenu. Po válce otec Annin deník vydal, byl přeložen do mnoha jazyků, zdramatizován a zfilmován. Anne Franková si vedla deník v dopisech od 12. června 1942 do 1. srpna 1944. Psala si ho jen pro sebe až do chvíle, kdy na jaře 1944 vyslechla z vysílání londýnského Rádia Oranje projev nizozemského exilového ministra školství. Vyzýval, aby lidé po skončení války shromáždili a zveřejnili všechna svědectví o utrpení nizozemského lidu za německé okupace. Jako příklad uvedl mimo jiné deníky. Pod dojmem tohoto projevu se Anne Franková rozhodla, že po válce vydá knihu. Základem k ní měl být její deník. Od května 1944 začala deník přepracovávat a přepisovat, zanášela do něj opravy, vynechávala pasáže, které nepovažovala za dostatečně zajímavé, a jiné po paměti připisovala. Současně pokračovala v psaní původního deníku (badatelé ho později nazvali verze A – na rozdíl od přepracovaného deníku, který se označuje jako verze B). Poslední zápis Anne Frankové je z 1. srpna 1944. Již 4. srpna všech osm obyvatel úkrytu zatkla tzv. zelená policie. Pomocnice ve skrývání Miep Giesová s Bep Voskuijlovou Anniny zápisky hned v den zatčení odnesly do bezpečí. Miep Giesová je uložila v zásuvce svého psacího stolu, a až když se potvrdilo, že Anne věznění v koncentračním táboře nepřežila, předala je, aniž je četla, Anninu otci Ottovi Frankovi. Otto Frank se po zralé úvaze rozhodl, že splní přání své zemřelé dcery a zápisky vydá knižně. Za tím účelem sestavil z obou Anniných verzí, původní (verze A) a vlastnoručně přepracované (verze B), zkrácenou třetí verzi (C). Aktuálně po celém světě vydávanou, autorizovanou verzi připravila z pověření basilejského Fondu Anne Frankové německá spisovatelka a překladatelka Mirjam Presslerová. Převzala Frankův výběr záznamů z verze C a doplnila jej pasážemi z deníkových verzí A a B. Nový, celkem už třetí překlad deníku do češtiny, pořídila Magda de Bruin Hüblová. Vrací se k názvu, jejž si Anne pro svoji zamýšlenou knihu přála a s nímž vychází deník v nizozemštině. Ke svému pojetí překladu napsala Magda de Bruin Hüblová: „K deníku Anne Frankové lze při překládání přistupovat dvěma způsoby: jako k dokumentu, což vyžaduje co nejpřesnější překlad, nebo jako k literárnímu dílu, což umožňuje jisté uhlazení textu s ohledem na mladé čtenáře. Protože se nový překlad má stát součástí souborného vydání díla Anne Frankové, v němž poprvé v češtině vyjdou i autentické, ,neučesané verze A a B, přiklonila jsem se k první možnosti. Můj překlad tak zachovává víc než předchozí české překlady zvláštnosti předlohy.“ 3., opravené vydání... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2024 , TriádaOriginální název:
Het Achterhuis / Anne Frank Tagebuch, 1947
více info...
Zajímavosti (11)
Právě vychází (2019) nový překlad deníku pod názvem Zadní dům. (los)
Otec Anny deník cenzuroval, zvl. pasáže, v nichž Anna píše o něm. Většina vydání (kromě posledních) proto není zcela autentická. (los)
O smyšlené pokračování příběhu Anny Frankové se v knize Láska Anny Frankové pokusila Sharon Dogar. (D.-e.-e.-)
V době vydání knihy se spekulovalo o tom, zda je možné, aby takovou knihu napsalo čtrnáctileté nebo patnáctileté děvčátko. Někteří kritici dílo označili přímo za literární padělek. (chaera)
Při prvním vydání v r. 1947 vyšla kniha pod názvem Zadní trakt. (chaera)
Dne 3. května 1960 bylo v Amsterdamu otevřeno muzeum s názvem "Dům Anny Frankové". Muzeum přibližuje život Anny Frankové i dobu, ve které žila a zaobírá se rovněž všemi formami pronásledování a diskriminace. V domě je také možnost projít si pokoje, kde Anna Franková psala svůj deník. (chaera)
Otto Frank přežil a vrátil se do Amsterodamu. Zjistil, že jeho žena zemřela a dcery byly převezeny do Bergen-Belsenu. Ačkoliv stále doufal, že přežily, Červený kříž v červenci 1945 potvrdil, že obě zemřely. Teprve poté mu Miep Giesová dala Annin deník, který sama nečetla. Otto ho přečetl a shledal ho jako přesný a dobře napsaný záznam části jejich společného života. Protože Anna se několikrát zmiňovala, že by chtěla být spisovatelkou, Otto umožnil vydání jejího deníku. (chaera)
V roce 2010 byl deník zakázán na škole v americké Virginii kvůli "sexuálně explicitním" a "homosexuálním" tématům. (chaera)
Otec Anny se několikrát soudil, když byla kniha nařčena za padělek, resp. literární stylizaci - všechny soudy vždy vyhrál a prokázal, že jde skutečně o dílo jeho dcery. (chaera)
Anne v zápiscích zmiňuje rozhlasovou výzvu exilového člena vlády G. Bolkesteina, aby lidé schraňovaly dopisy a deníky z válečné doby. Na tuto výzvu Anne provedla autorskou revizi zápisků, deník z části přepsala, některé části upravila (změnila také skutečná jména svých spolubydlících). Jakkoliv jde tedy o soukromé a mnohdy velmi niterné zápisky, Anne vědomě doufala v pozdější veřejnou prezentaci díla. Pro první vydání deníku její otec vytvořil kompilaci původní i revidované verze. (chaera)
Kniha je zakázaná v Libanonu za příznivé vyobrazení Izraele. (MarekG)
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) deníky zfilmováno Anne Frank, 1929-1945 dospívání autobiografické prvky Nizozemsko Amsterdam, Amsterodam holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
1956 | Deník Anne Frankové |
2020 | Povídky a příhody ze zadního domu |
2022 | Souborné vydání |